Pražský LGBT karneval a objevy paní Šabatové

Není nic špatného na tom být příslušníkem sexuální menšiny, není nic špatného na tom uspořádat s přáteli veselý průvod. Že by však LGBT aktivistům šlo pouze o tohle? Ale kdepak.

Co se sexuální orientace týče, nevím jak Vám, ale mně je úplně fuk, s kým leze do postele můj soused, kolegyně či pekař, u kterého kupuji rohlíky, tím méně osoba, kterou jsem v životě neviděl a nikdy s ní nebudu v žádném kontaktu. Nejen že to vědět nemusím, já to vědět přímo nechci. Není nijak netolerantní či xenofobní říci: „Dejte mi s tím pokoj“.

LGBT menšině totiž v Česku nikdo nic nedělá a obecně proti homosexuálům a dalším „duhovým lidem“ nikdo normální nic nemá. Pokud mi ovšem bude kdokoli, kdo se bezdůvodně považuje za ublíženého, stále opakovat svoje frustrace a požadavky, tak se časem může stát, že proti němu opravdu něco mít začnu. Mimochodem, půjdou LGBT osoby protestovat před ambasády muslimských zemí, kde jsou skutečně pronásledovány? Třeba ano, jen se ptám. Nevnímala by je veřejnost pozitivněji, kdyby bojovaly proti skutečnému bezpráví ve skutečných místech?

Ale budiž, nějak přežiju pohled na celý ten cirkus, na líbající se ženy s ženami a muže s muži, navíc v Praze nebydlím, zprávy v televizi můžu přepnout na jiný program, v internetovém zpravodajství kliknu na jiný odkaz.

Jenže těmto představitelům komunity LGBT, což však naštěstí rozhodně nejsou všichni příslušníci sexuálních menšin, těm jde o něco více. Samozřejmě: Jejich požadavky jsou politické. Jak píšou na svých stránkách /1/, prosazují se spřátelenými neziskovými organizacemi Prague Pride, PROUD, Logos ČR, Mezipatra a Amnesty International manželství pro lesbické a gay páry v České republice.

A zde už se objevuje věc, kterou tolerovat nehodlám a proti které jsem zásadním způsobem. Manželství je pojem postavený na základě biologické určenosti člověka, je to svazek muže a ženy z podstaty, nikoli z uměle vytvořené definice, kterou lze rozšířit na libovolný jiný svazek. Manželství je ochranou základní stavební jednotky společnosti – rodiny, a dokonce i u bezdětných manželských párů plní roli předávání této neměnné konstanty coby jednotícího principu a vzoru dětem. Je logické, že s manželstvím jsou spojena zvláštní práva, stejně jako jsou ovšem spojena s registrovaným partnerstvím, do kterého heterosexuální páry vstoupit nemohou..

Slýchali jsme dlouhá léta, že jediným požadavkem homosexuálů je právě onen zákon na registrované partnerství. Bylo jim vyhověno a ejhle, jsou tu požadavky další. Takhle to zkrátka funguje: Kladou se stále nové požadavky na základě stále nově nacházených údajných diskriminací. Hodné neziskovky však diskriminovaným pomáhají, jen tak mimochodem na to berou peníze od státu a bez jakéhokoli mandátu od občanů požadují změnu zákonů.

Další věcí, která mi na aktivitách Prague Pride a spřízněných organizací velmi vadí, je indoktrinace školní mládeže jejich politickými aktivitami. Nejen v tom je jim bohužel nápomocna i ombudsmanka paní Šabatová, která se ostatně často projevuje spíše jako politická aktivistka než veřejný ochránce práv.

Ve svém úřadu nemá žádný mandát k tomu, aby na základě jakýchsi svých statistických výzkumů diktovala nové typy morálky a dokonce tak činila požadavky na změnu školní výuky, cituji:

„Upravit rámcové vzdělávací programy pro základní a střední vzdělávání tak, aby zde byla obsažena témata  a výstupy vzdělávání bezprostředně související s LGBT+ komunitou a specifiky jednotlivých sexuálních minorit./2/“

„I proto by měl být vzdělávací obsah zaměřen i na související rovinu hodnotovou a postojovou.“ /3/

Smím se zeptat, jaké konkrétní hodnoty a postoje ohledně LGBT mají být dětem vštěpovány? A co současný hit typu genderové identity, neučitého, třetího, plovoucího či jakéhokoli dalšího pohlaví?

Pokud máte pocit, že své obavy přeháním, tak cituji jen ze slovníku užitých pojmů ve výzkumu paní Šabatové:

Nebinární (genderqueer) osoba: Osoba s genderovou identitou, jež není výlučně mužská či ženská. Mohou se cítit být příslušníky obou pohlaví, žádného z nich, či mají fluidní (v méně  přesném českém překladu kolísavou či proměnlivou) genderovou identitu, tedy se mezi oběma v průběhu života pohybují. /3/

Smím vědět, co tedy bude vléváno do hlav dětem ohledně těchto záležitostí? Patrně nikoli, to zjistí rodič až z toho, co mu řekne dítě o přednášce z daní placeného LGBT neziskovkáře na jejich škole, ne-li přímo z výstupů standardní výuky ovlivněné politickým aktivismem.

Takže aby bylo jasno: Výuku nemá co ovlivňovat žádný politický aktivista prosazující požadavky pro svoji zájmovou skupinu!

V předmětném výzkumu paní Šabatové tři čtvrtiny z LGBT osob tvrdí, že jsou vystaveny diskriminaci od majoritní společnosti. Nejčastěji prý jde o „vtípky, posměšky, ponižování či urážky“ /2/.

Mohl bych se těchto křehkých bytostí optat, v jakém světě žijí? Jestliže například já jako bloger zde dávám najevo své názory, nejsem náhodou také vystaven „vtípkům, posměškům, ponižování či urážkám?“ Neměl bych založit nějakou organizaci, která by se mě zastala? Požadovat to po ombudsmance? Žádat zákon proti diskriminaci blogerů? Požadovat, aby dětem bylo vštěpováno, že mě mají mít rády a že si zasloužím zvláštní zacházení? Nebo se z toho mám vybrečet na polštář a říct si „to je holt život“? Ostatně, ujišťuji Vás, že kvůli někomu, kdo se mi tu posmívá nebo mě uráží v žádném případě brečet nebudu. A upozorňuji: Nelze udělat zákon na slušnost a už vůbec nelze udělat zákon na míru jen tak někomu, každý takový totiž oslabuje princip rovnosti lidí před zákonem, stejně jako každá výjimka ze zákona.

Výzkum ovšem popisuje i řídké případy toho, kdy byl někdo neznámým člověkem fyzicky inzultován třeba za to, že si dal s partnerem polibek. V takovém případě to ovšem normální člověk vyřeší buď na místě, nebo jde na policii, protože ho napadl agresivní jedinec, který si důvod k vybití své agresivity najde jakýkoli. Nelze z toho však usuzovat na obecnou nesnášenlivost majoritní společnosti vůči sexuálním menšinám.

Na nesnášenlivost nelze usuzovat ani z toho, že neobvyklý, nečastý typ chování vzbudí něčí pozornost: Odvrátí-li někdo při pohledu na líbající se homosexuální pár pohled, nesvědčí to vůbec o jeho homofobii, svědčí to toliko o tom, že jako většinově orientovanému heterosexuálnímu jedinci mu to zkrátka není příjemné. Ať se to homosexuálům líbí nebo ne, vždy budou menšinou a většina vždy bude brát jako vzorový typ chování ten svůj, ne ten jejich.

Zásadní z hlediska údajné diskriminace homosexuálů a dalších příslušníků sexuálních menšin v České republice je to, že zde nepůsobí žádná relevantní organizovaná síla, která by diskriminaci těchto lidí měla za svůj program a která by se vyznačovala nějakými zřejmými diskriminačními aktivitami. Diskriminaci sexuálních menšin také nediktuje žádné u nás silně rozšířené náboženství, žádné platné zákony.

V případě údajné diskriminace LGBT osob jde tedy jako obvykle většinou jen o manipulaci s pojmy a převracení významů: Za diskriminaci je považováno už to, že někdo odmítá poskytnout jinému zvláštní zacházení, uznat jeho nárok na to či ono.

Milý Prague Pride: Klidně si průvod udělejte, pobavte se na koncertech, popovídejte si na svých diskuzních fórech. Pokud po mně nebudete chtít nic víc než obyčejnou slušnost a jen s obyčejnou slušností budete také vystupovat, bude vše v pořádku a nebudu s Vámi mít žádný problém.

Zdroje:

1. https://www.praguepride.cz/cs/jsme-fer
2. https://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyzkum/LGBT_Factsheet.pdf
3. https://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyzkum/Vyzkum-LGBT.pdf