Po rozsudku pražského městského soudu prosím lidi o zodpovědnost!

Pražský městský soud zrušil jako nezákonná některá opatření proti epidemii, protože je uložilo Ministerstvo zdravotnictví, a ne vláda jako celek usnesením na základě krizového zákona. Právo však nesmí stát nad veřejným zdravím.

Nejsem právník a nepolemizuji s právním zdůvodněním rozsudku. Nepolemizuji ani s tím, že vláda měla tak zásadně omezující opatření přijmout takovým způsobem, aby byla tato opatření v souladu s platnými zákony. Nekomentuji spekulace, že vláda učinila daná opatření skrze Zákon o veřejném zdraví a ne skrze Krizový zákon proto, aby se vyhnula možným žalobám o náhradu škody. Ostatně, právě teď je může mít na krku paradoxně ze stejného důvodu. Nehájím premiéra Babiše, ke kterému už dlouho nemám důvěru, ani ministra Hamáčka, který na mě působil jako červený hadr na býka dávno před tím, než obléknul červený svetr.

Zásadně však stojím za tím, že tato opatření byla nutná, nezkoumám jejich detaily, z nichž řada je jistě nedomyšlených, zbytečných či ničemu neprospívajících a spíše jen škodících, ale uvědomuji si nutnost těchto opatření jako celku. Tato opatření totiž učinila vláda v bezprecedentní situaci, musela je učinit rychle a musela přijmout taková opatření, která budou plošná, rázná a účinná. Vývoj pandemie ve světě a statistická data jasně ukazují, že opatření také účinná byla a uchránila českou společnost od takové katastrofy, jaká zasáhla například Itálii či Španělsko. Každý zachráněný život se počítá, každý den, o který dříve bude možné uvolnit restrikce, protože byly přijaty brzy a v tvrdé formě, se počítá.

Městský soud v Praze rozhodnul v řádu dnů, zatímco jiné spory se táhnou dlouhá léta. Městský soud v Praze zcela zjevně při svém rozhodnutí neposoudil hlubší zdůvodnění těchto opatření, mimořádně závažné důvody k jejich přijetí z hlediska veřejného zdraví, bezpečnosti, i ekonomických dopadů, nýbrž považoval za nutné napravit právně závadný stav bez ohledu na všechna tato rizika, která jsou reálná a extrémně vysoká. Dal vládě šibeniční lhůtu na přijetí stejných opatření, jen právně bezúhonnou formou. To pravděpodobně bude znamenat také nutnost prodloužení nouzového stavu, což se ve Sněmovně nemusí podařit.

Městský soud v Praze nás všechny tak vydal všanc chaosu, který může nastat, protože se jistě najde řada lidí, kteří si hlubší zdůvodnění současných omezení neuvědomují, a kteří se jimi odmítnou řídit. Vydal nás všanc nejen nebezpečí zvýšeného šíření epidemie v rámci České republiky, ale potenciálně i ze zahraničí, z míst, která jsou na tom podstatně hůře, než naše země. V neposlední řadě nyní hrozí hromadné žaloby na stát o náhradu škody, ve výši, kterou stát s epidemií vážně narušenou ekonomikou nebude schopen uhradit. A hlavně: Tento "stát" samozřejmě hospodaří s prostředky daňových poplatníků, čili jedni lidé by platili druhým.

Je snadné vinit za to vše tu zlou vládu, která přijala svoje rozhodnutí právně závadným způsobem. Ale prakticky výše jmenovaná nebezpečí umožnil až právě onen Městský soud v Praze. Mnozí přirovnávají současný stav ke stavu válečnému, a je neoddiskutovatelným faktem, že jsme ve válce s epidemií koronaviru, my všichni. Za války je ovšem nejvyšším morálním imperativem vítězství. Ne, moc si u nás neuzurpoval na základě epidemie nějaký diktátor. Jen vláda učinila rozhodnutí, která by učinila stejně, jen na základě jiného zákona. Městský soud v Praze se jednoznačně zachoval nebezpečně nezodpovědně a na misky vah dal zcela nesouměřitelné věci. K právu ale patří zodpovědnost!

Prosím tedy lidi, aby byli rozumní a zodpovědní. Vydržme to ještě nějakou dobu, pomáhejme si vzájemně, a přísné regulace budou moci být uvolněny tak, jak je to naplánováno. 

Držím nám všem palce.