Zdravotní péče ohrožena ministrem Němečkem

Po  létech upozorňování Českou lékařskou komorou konečně politici poznali, že nemají lékaře a sestry. Sestry řeší zkrácením vzdělání pro sestry, nedostatek lékařů povinnou robotou „soukromých“ lékařů.

Nejen že politici odmítají zvýšení plateb ambulantním lékařům na zvyšující se náklady v ordinacích, ale navíc si vymysleli, že ambulantní lékaři budou muset ze zákona uzavřít svoji ordinaci a jít pracovat do nemocnice jako sekundáři, protože v nemocnicích chybí personál a není kým obsadit služby. Náklady na ambulantní ordinace a jejich personál půjdou dál, ale místo přidání na provoz, bude v nich ordinace zastavena a s ní zastaveny i příjmy. Výdaje porostou, příjmy se sníží.

Ambulantní lékaři mají pracovat v nemocnicích pod záminkou vzdělávání, ale všichni víme, že o žádné vzdělávání nepůjde, protože nebudou k dispozici ti, co by měli vzdělávat, a místo vzdělávání bude jen nekonečná otročina. Doufám, že za tuto iluzi vzdělávání nebudou muset ambulantní lékaři platit nemocnicím místo toho, aby za tu otročinu dostali peníze. Tak to bylo do nedávna s lékaři po promoci, kteří pracovali, a za to, že mohou pracovat, museli nemocnici platit.

Tuto nepochopitelnou otročinu odmítají praktičtí lékaři pro dospělé i pro děti a ambulantní specialisté. Milan Kubek, prezident ČLK, to považuje za podraz na „soukromých“ lékařích. Nejde jen o práci zadarmo, nejde o prodělky ambulantních lékařů, ale především jde o omezení zdravotní péče pro pacienty. Pokud nebudou lékaři se svými protesty úspěšní, měli by se o revoltu pokusit pacientské organizace.

Ministr Svatopluk Němeček považuje za nezodpovědné upozorňovat občany na ohrožení zdravotní péče, protože zatím prý jde jen o návrhy, které bude sněmovna parlamentu projednávat tuto středu 31/8-2016. Jenže na vážná varování lékařů politici zatím vůbec nebrali ohled a návrhy na změny ve zdravotnictví nebrali zatím vůbec na vědomí.

Praktičtí lékaři vyhlašují stav ohrožení primární péče a připravují protestní akce. Když měli být v zájmu pacientů rozšířeny kompetence praktických lékařů, nedošlo k tomu. Když zrušením regulačních poplatků došlo k nárůstu počtů pacientů, nebylo to kompenzováno odpovídajícími platbami, ale naopak zvýšení nákladů pro ambulantní lékaře šlo na bedra lékařů. Náklady lékařů vzrostly o šest procent a o tolik žádají lékaři zvýšení plateb za ambulantní práci, pokud nemáme po rozpadu nemocniční péče očekávat i rozpad ambulantní zdravotní péče.

Lékaři si stěžují, že ministerstvo zdravotnictví na výzvy lékařů si hraje na mrtvého brouka a s lékaři nekomunikuje. To svědčí o tom, že přísliby navýšení ceny práce ambulantních lékařů zůstanou jen nesplněnou iluzí. Místo omezení byrokracie se byrokratické podmínky jen zhoršují. Nelze je ohlídat. A pacienti tím jen trpí.

Ministerstvo zdravotnictví nedá ani na naše lékaře, ani na doporučení  WHO, OECD, WONCA a dalších mezinárodních organizací a místo posílení úlohy primární péče dávají jen peníze do nemocnic. A překážky práce našich lékařů a komplikace zdravotní péče se jen množí.

Jak ještě dlouho?