Všeobecné zdravotní neštěstí Stanislava Kunce

…který neumožnil diskusi pod značně rozporuplným sdělením amerického střihu plným lži a neznalosti. Kde Ti mám, chlapče, odpovědět?

Jsi mladý, sebevědomí Ti zjevně nechybí, ale…

Tvůj pohled na lékaře je velmi zvláštní. Potěš nás Pán Bůh, pokud takto smýšlí většina občanů, že lékař je jen pouhý dealer farmaceutických firem a bysnysman. Ano, vedli vás k tomu naši politici, ale to by byl konec! I to pohrdání moderní medicínou je úžasné! Lékaři neznají příčiny nemocí… A ten americký styl informování bez možnosti polemiky je přímo odporný!

Samozřejmě, že sociální inženýrství postavené na zdravotnictví zadarmo pro bohaté i chudé je nejen podvod sociálních demokratů a komunistů a že nemá budoucnost, ale z poněkud jiných důvodů! Takovéto sociální inženýrství předpokládá víru v dostupnost kvalitní zdravotní péče zadarmo. Ale to je pouhá iluze, které věříme jen proto, že jsme příliš nacucáni komunistickou propagandou a dosud jí stále ctíme. My si musíme vybrat, zda chceme zdravotní péči kvalitní a dostupnou? Pak ale nemůže být zadarmo! Nelžeme si!

Jenže Stanislavem Kuncem propagované zrušení zdravotních pojišťoven a platby cash, je velmi zavádějící. Ano, medicína by mohla být velmi kvalitní. Ale jde o druhý extrém, ke kterému bohužel i naše zdravotnictví rychle spěje pod péčí sociálních inženýrů, ale z druhé strany! Stanislavem Kuncem navrhovaná zdravotní péče by byla také nedostupná ekonomicky slabším jedincům, kterých je v Česku jedna desetina, tedy milion občanů!

Aby zdravotní péče byla nejen kvalitní, ale i dostupná, je důležité, aby část plateb šla skrze zdravotní péči cash, přes přímé platby pacientů. Uvádí se, že má jít asi o patnáct procent. Celou cenu zdravotní péče by většina z nás nebyla schopna zaplatit. Proto musí vzniknout skutečné zdravotní pojišťovny v neziskovém režimu, které budou vztah lékaře s pacientem ekonomicky jistit. Ale pacient musí být osobně odpovědný za proplacení zdravotní péče. Proto potřebuje smlouvu s pojišťovnou pacient na optimální zdravotní péči a nikoliv jeho ošetřující lékař, který je donucen ji uzavírat na omezování optimální zdravotní péče.

Ono také u nás ve skutečnosti nejde o zdravotní pojištění, ale o odvádění zvláštní zdravotní daně redistributorkám těchto daní, které jsou u nás označovány jako zdravotní pojišťovny. Jejich pluralita je klausovskou Potěmkinovou vesnicí, tedy prostou iluzí kapitalistické konkurence u nás. Ve skutečnosti se nesmí ze zákona lišit!

Skutečné zdravotní pojišťovny by musely dokázat si spočítat, na jakou zdravotní péči mají peníze a co si musí pacient doplatit. To naše současné redistributorky našich daní nedokáží. Skutečné pojišťovny budou tvořit různé pojišťovací produkty, mezi kterými si bude občan vybírat ten pro něj nejvýhodnější. Tím dojde i k naplnění snahy po nadstandardní péči, která je v našem současném systému neřešitelná.

A to ještě nemluvím o netransparentnosti našeho veřejnoprávního pseudopojištění, ve kterém se údajně ztrácí neuvěřitelných 30-50 miliard korun ročně! Proč se ztrácejí? My obyčejní nevíme. Ale rozhodně to nezůstává v rukou lékařů, jak tvrdil Jiří Paško, ředitel IZIPu. A jestliže by byla skutečně z našich peněz na naše zdraví uloupnuta snad čtvrtina a teprve zbytek šel na zdravotní péči, pak není divu, že tak záhy se u nás zdravotní péče stává nedostupná. Nejsou peníze na personál, nejsou peníze na vyšetření, nejsou peníze na léky. Nejsou a zdá se, že nebudou. Pokud budeme chtít zachovat dostupnost zdravotní péče bez utajování možností zdravotní péče.