Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

V roce 1968

komunisti v Sovětském svazu svým vpádem „bratrských“ armád Varšavské smlouvy v zájmu komunistické moskevské hegemonie zachránili naše neschopné komunisty od „kontrarevoluce“, která zde nebyla.

Nevím, jak jste na tom byli vy, ale mě se Pražské jaro netýkalo, ač jsem žil v Praze. Bral jsem změnu mezi komunisty za jakési podivné, komunistické hrátky, které se mnou nemají nic společného. Teprve přes léto jsem začal vnímat to postupné uvolňování, nemuselo se tolik lhát, lidé si čím dál tím více začali říkat pravdu a diskutovat o ni všude, i na ulici. Měl jsem na starosti jiné věci a tak tu postupnou proměnu intelektuálních tiskovin jsem vnímal se zpožděním.

Dne 21. srpna v brzkých ranních hodinách časně po půlnoci mne vzbudila těžká letadla nalétávající na Prahu. „Co blbnou ti komunisti, nacvičovat takhle v noci nálet na Prahu!?!“, pomyslel jsem si. Ale to už do pokoje vstoupil tatínek, kterého vzbudili taxikáři zběsilým troubením, zmateně projíždějící pražské ulice. „Rusáci nás napadli a obsazují nás!“, řekl a sednul si k rádiu. Ano, napadli nás Rusáci! Absurdní! Neuvěřitelné! A v tu chvíli jsem pochopil, že to reformní komunisté s Alexandrem Dubčekem v čele s námi vyjímečně mysleli dobře. To je konec! Žádná reforma nebude!

Po rozednění jsem šel do ulic zjistit, co se děje. Ulice byly plné lidí. A na Václaváku jezdili ruské tanky. Připomnělo mi to vpád německé armády a její defilé na Václaváku před několika desítkami let před vpádem Rusů. Armáda jako armáda. Jen těch mrtvých bylo tentokrát více. Lidé chodili mezi tanky nebo jezdili na nákladních autech a nad hlavami třímali státní vlajku potřísněnou českou krví obětí ruské okupace.

Před vpádem ruských armád naší reformní komunistické straně důvěřovalo devadesát pět procent obyvatelstva. Kromě mne. Já uvěřil reformním komunistům až po vpádu ruských soudruhů. Tuto důvěru ke komunistické straně ruské komunistické tanky zcela rozdrtily pod svými pásy. A ta nedůvěra ke komunistům oprávněně trvá dodnes.

Rusáci odvlekli vedoucí představitele reformních komunistů do Ruska a internovali je, dokud nepodepsali kolaboraci a normalizaci v ruském duchu. Alexandru Dubčekovi hrozila likvidace, byl v ohrožení života. Do Moskvy se dostavila parta zrádců souhlasící s ruskou normalizací a došlo k podpisu vzájemné smlouvy. Jediný František Kriegel nepodepsal. Zachoval si svou čest. Po podpisu jim Rusové umožnili návrat bez Alexandra Dubčeka. Naštěstí se naše delegace odmítla vrátit bez něho.

Hned po návratu Alexander Dubček totálně dobitý a unavený promluvil k občanům v médiích a byl donucen nám lhát, že reformní vývoj bude pokračovat. Zrádce Gustáv Husák se ujal komunistů jako jejich předseda a Ludvík Svoboda se ujal prezidentského úřadu. A pak následovaly postupné čistky od reformních komunistů.

Národ propadal totální apatii, jen pár studentů z filosofické fakulty se rozhodlo obětovat své životy v zájmu našeho občanstva a pokusili se probudit národ k odporu. Jako první pochodeň vzplál Jan Palach. A pak další. Marně! Zrádní komunisté znovu porobili naši zem Rusku. Dodnes si to odmítají přiznat!

A stalinističtí komunisti rozjeli prověrky nejen svých členů, ale všech obyvatel. Reformně smýšlející komunisti byli ze své strany eliminováni, reformně smýšlející občané, kteří se odmítli podrobit komunistickým lžím, byli vyhazováni z práce. Dokonce srpnový Vysočanský sjezd KSČ se jim podařilo vygumovat ze všech dokumentů ve společnosti. Zmínky o něm museli být odstraněny i z obecních a spolkových kronik. Pravda zůstala už jen na prezidentské zástavě jako symbol porobení komunistické lži.

Komunistům se podařilo naše občany totálně morálně zdevastovat, vrátit je na ideologii komunistické závisti a nenávisti, kterými komunisti zahajovali svůj třídní boj. Jen hrstka občanů s Václavem Havlem v čele se s tou destrukcí národa neztotožnila a postavili se komunistické zvůli ve své Chartě 77, která přes veškeré pronásledování a zavírání se stále rozrůstala pod heslem „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!“ Pravda a láska stále nevítězí. Komunistická zvůle, závist, nenávist a komunistické lži stále vítězí!

Ale vraťme se na Václavské náměstí na počátku ruské okupace. Naděje svobody a skutečné demokracie rozdrtily pásy ruských tanků. Bylo mnoho mrtvých a zraněných. A mnoho poškozených budov ostřílených ruskými salvami do ulic. Národní muzeum bylo jimi oklováno jako supy oklovaná mrtvola. Bylo to moc hořké a smutné!

Český porobený národ se neumí bránit bojem. Je na to slabý. Porobení se brání humorem. Výkladní skříně na Václavském náměstí byly polepovány stovkami hesel a Kantorkových kreseb. Každou noc byly vtipy a hesla Rusáky a ruskými kolaboranty strhány, aby ráno byly vylepeny vtipy a různá vtipná hesla znovu. Každý den stálo za to, sledovat tyto proměny. Každý den jsem chodil na Václavské náměstí se strachem vůči ruským mordýřům, protože nikdo nevěděl, kdy spustí svoji ostrou střelbu do lidí. Chodil jsem s touhou po očištění od úzkostí z očekávané ztráty krátce nabyté svobody. Očištění humorem!

Také jsem se pokusil konversovat s ruskými vojáky o pravdivé situaci u nás, ale oni jen tupě zírali před sebe, kradli nám transistoráky, pomocí kterých jsme se jim snažili přiblížit realitu. Marně! Oni měli svoji agresivní ruskou pravdu, byli vyplašeni a měli strach. My jsme se obávali o osud našich představitelů v Moskvě a úzkostně tušili přicházející ztrátu svobody a demokracie, a opětovné nastolení tvrdé komunistické diktatury pod ruskou normalizační knutou.

No vidíš, a přes tyto naše zkušenosti máme komunisty opět u moci. Pravda, zatím skrytě. Čekají na svoji příležitost. Stále jsem si lámal hlavu, proč jsou tolik servilní vůči Putinovi a ruskému imperialismu. Vždyť je to proti jejich ideologii! Avšak nezapomeňme, že bez komunistické zrady národa jeho převedením do Stalinova ruského protektorátu by nebyl jejich Vítězný Únor!

A jen doušku na závěr: Naši největší komunističtí vlastizrádci, kteří u nás organizovali ukončení demokratického vývoje a svobody národa, nikdy nebyli, nejsou a nebudou potrestáni. V Česku vlastizrada není trestná?

Autor: Bohumír Šimek | neděle 19.8.2018 4:28 | karma článku: 24,12 | přečteno: 582x
  • Další články autora

Bohumír Šimek

Politika a politikaření

Stát má budoucnost, pokud na tvorbě zákonů spolupracuje vláda s opozicí. Pokud se politici jen perou o moc, takový stát snadno přijde o svoji státní svrchovanost. Položme si otázku, jak jsme na tom u nás.

17.5.2024 v 11:23 | Karma: 11,86 | Přečteno: 221x | Politika

Bohumír Šimek

Ruská sekyra štěpí Česko

Jen slepý a hluchý ještě nevnímá aktivity ruských agentů u nás po otočení kormidla na Slovensku od směřování k liberální demokracii, občanským svobodám a právnímu státu přímo k obrazu ruské totality.

10.5.2024 v 21:13 | Karma: 31,06 | Přečteno: 1764x | Politika

Bohumír Šimek

Vlastenci a zbabělci

Žijeme v postfaktické době, kdy pravdu proměňujeme v lež a lež proměňujeme v pravdu, kdy úmyslně klameme společnost, aby volila naše populistické až anarchistické strany.

26.4.2024 v 16:25 | Karma: 21,46 | Přečteno: 557x | Politika

Bohumír Šimek

Je Babiš bezpečnostní riziko?

Mimořádná schůze sněmovny, tentokrát svolaná vládní pětikoalicí, které přetekl kalich trpělivosti, a která zvažuje riziková chování opozice, a opozice obviňující z bezpečnostního rizika vládu. Kdo má pravdu?

25.3.2024 v 18:15 | Karma: 24,55 | Přečteno: 753x | Diskuse| Politika

Bohumír Šimek

Akce překabátěných komunistů

Nabízím zcela subjektivní pohled na příčiny naší současné politiky, bez nichž nejsem schopen pochopit současnou politiku. Nabízím k osobnímu přemýšlení a nenabízím k tupému věření.

14.3.2024 v 15:50 | Karma: 39,01 | Přečteno: 5010x | Diskuse| Politika
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny

17. května 2024  14:16

Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...

Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou

18. května 2024  16:55,  aktualizováno  18:28

Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...

Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci

18. května 2024  17:57

Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...

Projekt Východní štít. Polsko na hranicích postaví opevnění za miliardy

18. května 2024  17:48

Polsko investuje deset miliard zlotých (asi 58 miliard Kč) do zvýšení bezpečnosti své hranice s...

Kdysi ji voda nezajímala, teď jí chybí. Francii dráždí hráz Ženevského jezera

18. května 2024  17:07

Švýcarsko nemá o vodu nouzi. Jeho sousedé však ano. Francie, kterou loni zasáhla extrémní sucha, se...

  • Počet článků 639
  • Celková karma 28,01
  • Průměrná čtenost 1077x
Celý život jsem studoval medicínu a pracoval jako klíč ke zdravotní péči, jako venkovský praktický lékař. Po Listopadu jsem se zabýval organizací zdravotní péče a diskutoval v různých odborných časopisech. Po Listopadu jsem se účastnil politiky zakládáním Občanského fóra a Občanské demokratické strany v jedné pohraniční obci. Pak jsem postrádal u ODS nejprve konservativismus, ale posléze i pravicovost. Tak jsem vystoupil. Celý život od dětství jsem se snažil řešit vztah mezi determinismem a svobodnou vůlí. Zajímavé jsou konsekvence v teologii a justici. Celý život jsem řešil problémy věřících Bohu a atheistů. Klíčovým je, že Bůh není součástí tohoto světa. Sleduji polistopadový vývoj politiky a obávám se o naši liberální demokracii, naše občanské svobody a o právní stát, protože na můj vkus zde příliš mnoho občanů podléhá alternativnímu myšlení, jehož zdrojem je již desetiletí trvající ruská hybridní válka v Evropě, v Americe i v Africe. Pokud si chceme uchovat demokratické hodnoty, musíme se navrátit k Václavu Havlovi, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Bez těchto hodnot nefunguje demokracie, občanské svobody ani právní stát!