Stěhování národů do Evropy

To již není jen imigrace smrtelně ohrožených lidí, to už není jen invaze chudáků za lepším bydlem, to je stěhování národů. Může si za to Evropa sama?

Již desítky let se politici bohatších států severní polokoule dohadují o tom, že musí pomoci chudým státům na jižní polokouli. Jejich pomoc však byla převážně cestou exploatace nerostného bohatství. To sice bylo placeno, ale peníze uvízly v rukou oligarchů a k prostému lidu na zlepšení podmínek se nedostaly. Pomoc prostému lidu jeho edukací byla pomalejší. Proto efekt vzdělávání a výchovy byl tak malý.

Navíc bohatší státy chtěly do těch chudších implementovat demokratické principy. Dosáhly však jen rozvratu drsných místních vlád, s následnými boji o moc zbylých generálů a s následným vzájemným válčením kmenových uskupení, které je opepřeno místními mezikonfesními boji. A tak těžkému životu místních lidí nebylo pomoženo. Naopak došlo k jejich ohrožení na životech. Tím začalo stěhování národů Afriky i Asie do bohatších států Evropy

Myslím si, že k tomu, co se děje, ani nepotřebujeme spiklenecké teorie typu, že to celé způsobily Spojené státy s cílem destabilizace Evropy. Snad ani nepotřebujeme náboženské hodnocení evropských změn, že Evropa nepřijala židovského Hospodina, přijala Boha Ježíše Krista, od kterého se postupně odklání k jakési atheistické laxnosti, čímž vytváří prostor Mohamedovu Allahu.

Evropané se obávají útoku na svoji kulturu. Snad lze říci, že díky mariánskému kultu bohorodičky postupně došlo k historickému povznesení ženy na partnera muže. To v islámu chybí. Zde je stále žena majetkem muže. Ale i celkově evropské právo se nám jeví jako humánnější. A tak  Evropané nechtějí přijít o svoji kulturu. Jenže národy se daly do pohybu a v pohybu jsou miliony lidí. Co s tím?

Dokonce se objevují i zcela nekřesťanské názory o zalehnutí na hranici a střílení do přicházejících cizinců. „Host do domu, Bůh do domu“ jsme zmodernizovali na „Host do domu, hůl do ruky“. Jiní se obávají toho, že Evropané stejně budou příchozími národy převálcováni, a že nám tu naši krutost tito národové jednou vrátí. Není toto samo však známkou oslabení křesťanských kořenů, na kterých byla Evropa postavena? Není jedinou racionální cestou kultivace těch, kteří k nám přicházejí?

Ať už jsou příčiny destabilizace světové harmonie jakékoliv, měli bychom trvat právě na těch konzervativních kořenech, na kterých byla Evropa postavena, aby nedošlo ke kulturnímu rozvratu naší Evropy. Invasivní nápor běženců je veliký, ale  náš strach z nich je mnohem větší.

Zbytečné a malověrné!  Buď invazi zvládneme inkulturací národů jako sebevědomí Evropané pevně stojící na svých konzervativních kořenech, nebo budeme převálcováni jako zmatkující, nedůvěřiví a ustrašení Evropané.