Sbohem, Slovensko!

Spolu se Zuzanou Čaputovou mělo Slovensko šanci definitivně se vzdát komunismu. Místo toho nastoupilo cestu zpět od liberální demokracie k autoritativní demokracii s potenciálním návratem k totalitě a vstřícností k Putinovu Rusku.

Každý z nás od dětských let ví, že na vzniku Československa se podíleli především Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik, ale teprve nedávno jsem se dověděl pikantérie z té doby. Po rozpadu Rakousko-Uherska vznikaly státy na národnostním principu. Avšak Česká republika měla problém při úsilí o národní stát. Na území žilo více německy mluvících Čechů než česky mluvících. Proto se k českým zemím připojily Horní Uhry, neboli Slovensko se Zakarpatskou Ukrajinou, a byl uměle utvořen československý národ. Tím se spojila vysoce průmyslová oblast Rakouska se zaostalou oblastí Uher a bylo vyhlášeno Československo za národní stát. Následovala dlouhá léta vyrovnávání životní úrovně v obou oblastech.

Pak se v Německu objevil Adolf Hitler, který povzbudil po válce zhrzený německý národ k obnově hrdosti a k touze po světovládě. Za mlčení evropských politiků zabral Rakousko a Sudety. Pak vyhlásil nad Čechy německý protektorát Böhmen und Mähren a Slovensko si utvořilo vlastní fašistický stát.

Po druhé světové válce bylo obnoveno Československo a pod dohledem ruských tajných služeb se komunisti totálně chopili moci a stalinskými způsoby u nás decimovali elitu. Vládli nám tu čtyřicet let, takže s německým protektorátem jsme byli půl století v zajetí nesvobody a totality.

Polistopadová cesta od totality k demokracii byla velmi obtížná. A pokud si někdo myslí, že ruské tajné služby o nás ztratily zájem, tak se šeredně mýlí! Po pokusu o demokratizaci v roce 1968, ve kterém nás ruské tanky převálcovaly, nastala u nás „normalizace“, ztráta svobod a demoralizace naší společnosti v duchu stalinských zvyklostí.

V tu dobu u nás Lubomír Štrougal založil Prognostický ústav, ve kterém zaměstnanci pracovali pod dozorem ruských tajných služeb KGB (Respekt)., a po Listopadu se tito zaměstnanci stali předsedy nově vznikajících stran a u nás organizovali politický život a ekonomickou transformaci podle sovětských zvyklostí. K tomu patří korupce, protekce a politický byznys.

Záhy po rozpadu Sovětského svazu ruské tajné služby zřídily v Petrohradě zvláštní ústav (Respekt), ve kterém dobře placení zaměstnanci prováděli trolling, což je proměňování pravdy v lež a lži v pravdu. Kromě skupování strategických podniků a nemovitostí ruskými oligarchy za korupční rubly, je i petrohradský trolling součástí hybridní války, která zde běží prakticky od Listopadu.

Petrohradský trolling se rozvíjí jako hybridní válka ve státech Evropy, ale i Ameriky a nejspíš i Afriky, a dehonestuje vztah občanů k místním politikům, evropským politikům, Evropské unii, obranné Severoatlantické alianci a Americe. Rusové touto cestou postupně ovlivňují různé volby, referenda a otáčí myšlení občanů ke vstřícnosti vůči Rusku.

Petrohradský trolling takto rozvrací občanské společnosti v zemích, které Rusové považují za země svého zájmu. Petrohradský trolling u obyčejných lidí vytváří alternativní myšlení postavené na emocionální bázi zcela bez racionálního podkladu! Nositeli tohoto alternativního myšlení nejsou jen obyčejní lidé, ale prostřednictvím politiků Rusové pronikají nejen k vysoce postaveným politikům (kde lze předpokládati ruskou korupci), ale i do všech státních parlamentů, včetně evropského.

O inkorporaci tohoto alternativního myšlení vstřícného k ruskému agresivnímu imperialismu se zasloužili u nás především komunisti a v poslední době též hlavně Tomio Okamuru a jeho SPD, ve které se soustřeďují všichni politici tohoto alternativního, proruského myšlení.

U nás alternativní, proruské myšlení přijala asi jedna třetina občanů, ale na Slovensku jde o polovinu občanů. Proto také na Slovensku jsme svědky odklonu společnosti od liberální demokracie, občanských svobod a právního státu, k demokracii autoritativní skrze Roberta Fica. Ten začal nedemokratickou ingerencí moci výkonné do moci soudní, odklonem od právního státu, omezením svobody slova a nyní i omezováním svobody shromažďovací.

Evropská unie protestuje proti státům, které se odklání od liberální demokracie k autoritativní demokracii. Šlo o Polsko, které se již navrací na cestu k liberální demokracii, Maďarsko, které na autoritativní demokracii trvá, a nyní půjde i o Slovensko. Robert Fico a Victor Orbán mají u nás kamaráda Andreje Babiše. Příští rok jsou u nás parlamentní volby. Andrej Babiš usiluje o stranu, která bude pro všechny občany, jako byli komunisti. Nepůjde mu také o „demokratický“ puč skrze petrohradský trolling, který nám jeho spolustraníci systematicky a perfektně předvádí?

Sbohem, Slovensko! Snad se na té cestě do pekel lži a nenávisti nesejdeme!