Současné změny společnosti

Postupně všichni vnímáme, že je čím dál tím více v naší společnosti vzrůstající počet bohatě zaplacených příživníků.

V našich mailech koluje jako vtip obrázek jednoho kopáče na silnici, jehož práci řídí a organizuje asi desítka přihlížejících od ředitele až po nejrůznější kontrolory. Ale ten vtip zobrazuje realitu našeho každodenního života.

Ve zdravotnictví si všímáme toho, že na jednoho pracujícího lékaře je víc než deset příživníků s královskými platy. Pak není divu, že na lékaře a sestry nejsou peníze. A tak je to ve všech oborech. Proč to je a jak se s tím popasovat?

Současné změny společnosti mají svůj začátek někdy v devatenáctém, a možná již osmnáctém, století, kdy se manufaktury začaly proměňovat v továrny plné stojů. Dělníci tak přicházeli o práci a řešili to rozbíjením strojů.

Ale tento začátek nebyl nic proti dnešním továrnám, kde robotické stroje dokáží pracovat samy jen za dozoru dohlížejícího člověka. A tak potřeba zaměstnanců se stále snižuje. Počítače pracují za nás.

Tím vzniká armáda nezaměstnaných v desítkách procent, kteří jsou odkázáni na nejrůznější sociální dávky. A tak kromě ředitelů, manažerů, revizorů, kontrolorů se zde rozrůstá množství opečovávatelů těchto sociálních dávek. V této rozvinuté byrokracii se ztrácí velké množství peněz, které společnosti nepřináší nic nového z hmotných statků.

U nás řešíme prevenci nezaměstnanosti tak, jak jsme byli zvyklí z komunistické éry, rozšiřováním byrokracie a tvorbou nových úřadů. Obdobně se tak děje převážně v celé Evropské unii, že se vytvářejí zbytečná funkční místa, abychom předcházeli nezaměstnanosti.

Avšak vyspělé státy mohou řešit nezaměstnanost revoluční změnou, pokud budeme všem občanům našeho tátu od narození do smrti měsíčně vyplácet jakousi bazální rentu ve výši asi 10 tisíc korun dle ekonomických možností státu a zrušíme všechny sociální dávky včetně důchodů a zrušíme všechny úřady, které se o tyto dávky starají. Tím prakticky zrušíme mandatorní výdaje a zkusme si tu sumu rozdělit počtem obyvatel. Při efektivním řízení státu bychom na tuto bazální rentu měli. A mohla by být ještě větší.

Deset tisíc měsíčně není moc. Ale leckomu by to bez práce stačilo. A kdyby chtěl, mohl by si k této bazální rentě přivydělat, aby měl vyšší životní standart. Kdo by nechtěl pracovat, žil by v jakémsi komunismu. Nic moc, ale na přežití by to bylo. A kdo by k tomu pracoval, měl by se lépe. Jako když já jsem dosáhl důchodového věku a k výdělku jsem dostával deset tisíc měsíčně. To už bylo možno slušně žít na úrovni.

A to hlavní je, že touto cestou by byla efektivně řešená nezaměstnanost bez další intervence státu, bez draze placených úřadů.

Píši to jako laik. Ale vnímám to tak, že jednou tato cesta bude nejefektivnějším řešením společnosti. Jen se do toho musí angažovat nějaký schopný ekonom, který to bude umět spočítat. Výše měsíční renty musí odpovídat ekonomickým možnostem státu.

Ujme se toho pravice nebo levice? Jde o vysoce liberální přístup v přirozených vztazích. Proto to vnímám jako úkol pro pravici, i když současně jde o revoluční řešení sociálních dávek.