Reforma zdravotnictví naposledy

Naše společnost staví na falešných levicových socialistických konstruktech sociálního inženýrství a jako by se bála přirozených vztahů a občanské svobody. Proto není politická vůle ke skutečné reformě zdravotnictví.

Ke skutečné reformě zdravotnictví není politická vůle a tak musíme počkat, až se současná zdravotní péče zcela zhroutí, a pak teprve můžeme přemýšlet o lepším fungování v přirozených vztazích bez sociálního inženýrství, které iluzivně staví na zdravotní péči zadarmo pro bohaté i chudé. Lékaři přemýšleli, jak napravit chyby, kterých jsme se dopustili po Listopadu, ale levicoví inženýři s absolutní absencí pravicového myšlení (včetně ODS a TOP 09!) mají moc a svoji chytrost, a normální přirozené vztahy nepřipustí.

Starým lékařům, kteří svoje nejlepší léta prožili v komunistickém sociálním inženýrství, a stejnětak mladým lékařům, kteří nepoznali nic jiného než naše vztahy ve falešném sociálním inženýrství, se dostavuje apatie vůči systému. Přestává jim vadit, že jsou omezováni ve zdravotní péči a že pacienti musí zbytečně lítat po specialistech jen pro předpis léků, přestává jim vadit, že si jejich práce neváží ani politici, kteří preferují a stupňují svoje byrokratické požadavky, ani občané, kteří požadují po lékařích nemožnosti a morální ohebnost. Lékaři se propadají do stavu vyhoření pro pracovní přetížení, nedostatečné ohodnocení jejich zodpovědnosti a pro rostoucí agresivitu psychopatů, proti kterým jsou bezmocní.

Ze zdravotní péče se tak vytrácí člověčina, pro antagonistické postoje nelze rozvíjet vztah mezi lékařem a jeho pacientem tolik nezbytný k efektivní práci a snaha o partnerský vztah je přebita arogancí a nadutostí klienta, který medicínskému umění lékaře nevěří a raději chodí za léčiteli, kteří o medicínských disciplínách neví vůbec nic.

Dokonce i medicínské vztahy jsou postaveny na politických základech, takže zdravotnická zařízení nejsou řízena občany s medicínským vzděláním, ale dostačuje stranická příslušnost a manažerská škola. To si ani komunisti nedovolili. Vede to k dalšímu omezování lékařů ve zdravotní péči. Přiznám se, že nejvíc mne děsí manažerské kredo, že ať udělají sebevětší chybu, vždy nastává nová rovnováha ve vztazích, která se dá dále řešit.

Zdravotnická politika stojí na absolutní absenci limitace pacienta, který může využívat a zneužívat zdravotní péči dle libosti, a na absolutní limitaci ošetřujícího lékaře, což se občanům tají. To je již dnes příčinou toho, že musí lítat po specialistech jen pro recepty, a pacienti to apaticky přijímají jako nezbytnost. Když nejsou peníze na zdravotní péči, nedoplácí to pacient, ale doplácí to jeho ošetřující lékař. Již dnes je zjevné, že toto fungovat dlouho nemůže.

Nejsou lékaři, nejsou sestry, nejsou dostupné léky, snižuje se dostupnost operací. Politických manažerů je stále dost. Ti vyhořením netrpí, ti jen vymýšlejí, jak bránit lékařům ve zdravotní péči. Roste nesmyslná byrokracie a nenápadně se omezuje zdravotní péče. Pro nedostatek personálu se zavírají jednotlivá oddělení, oddalují se vyšetření a oddalují se operace. Nejsou peníze. A sociální demokraté i ten třicetikorunový manipulační poplatek ze zdravotnictví vytáhli. Nebudou peníze, zdravotní péče se bude omezovat a zdravotní péče bez protekce a korupce bude nedostupná. To je důsledek našeho sociálního inženýrství bez přirozených vztahů.

O reformě zdravotnictví z pohledu klíče zdravotní péče, kterým je praktický lékař, jsem psal již přes dvacet let zbytečně. Pokud lidé neprotestují, nebude se nic řešit. A tak pro futuro dnes zopakuji již jen dva základní klíče, na kterých reforma musí stavět: Aby lékař mohl být zodpovědný za svoji práci, musí být svobodný ve zdravotní péči a jediným kritériem jeho práce musí být potřeba jeho pacienta. Dnes lékař ve své práci není svobodný. A druhým klíčem je osobní odpovědnost pacienta za proplacení zdravotní péče, která dnes zcela absentuje také. Toto jsou dvě základní podmínky funkční zdravotní reformy, která nás čeká, až naše zdravotnictví dospěje na konec slepé uličky.