Proč místo politiky jen politikaříme?

Žijeme v postfaktické době, kdy stavíme lež na roveň pravdě. Lež omlouváme úslovím, že každý máme svoji pravdu. To je další riziko naší občanské svobody a vlády lidu, tedy demokracie.

Náš podivný vztah k pravdě umožňuje činnost již téměř padesáti desinformačních serverů, které svým vysoce infekčním, destrukčním myšlením rozleptávají naši společnost. Staví naše občany do negativního postoje ke své vládě, k nejlepším evropským politikům, k našim spojencům a k našim závazkům. Rozleptávají důvěru občanů k nejlepším českým mediím, jako je veřejnoprávní Česká televize a veřejnoprávní rozhlas, ale i k tištěným médiím. Rozleptávají důvěru k vysoce kvalitní novinářské práci.

Smutné je, že tyto negativistické postoje u nás šíří komunisti a stovky naivních dobrovolníků, a že vytvářejí tak pod rouškou falešné svobody podhoubí nebezpečné pro naši skutečnou svobodu a demokracii. Ztratili jsme víru v Boha a nahradili ji vírou v desinformační média. Tento podivný populismus je velkým rizikem pro naši liberální demokracii. Nenápadně ztrácíme jednu svobodu za druhou. A desinformační média rozvrací i naši politickou kulturu. Ostatně i podle toho je poznáváme, podle vulgarity, podle agrese a podle burcování k závisti a nenávisti. Stalinistická, komunistická báze z nich již sofistikovaně vymizela.

Díky našemu vztahu k pravdě a díky naší naivní víře v desinformační média (to se týká již téměř poloviny naší společnosti!), volíme do svého čela převážně těžké anetické psychopaty, kteří vědomě nectí zákony ani demokratickou dělbu moci. Díky velmi dovedným masážím našeho myšlení nedokážeme rozeznat skutečné státníky od politikařících politiků.

Máme parlamentní systém liberální demokracie opírající se o politické strany. Tyto strany ztrácejí svoji ideologii (pokud ji kdy u nás měly), ztrácejí cíl a ztrácejí budoucnost. A tak i jejich členové těžko poznávají, že se uchylují k populismu a politikaření.

Politika ODS se zcela rozplyzla v politikaření. Této strany se ujal politolog Petr Fiala v době, kdy byla zcela destruována klientelismem a korupcí. Vyčítám mu, že se nezbavil kmotrů a mafiánů v zákulisí, přestal pěstovat pravicovou politiku a nahradil ji čirým populismem. Dva roky před podzimními volbami se jeho politika smrskla na primitivní antibabišismus. A jen díky tomuto populismu, že zaměnil pravicovou ideologii antibabišismem, tak významně bodoval Petr Fiala ve volbách, že pak nemohl být jako předseda vystřídán již číhajícími schopnějšími vlčáky, i když jako leader je nemastný neslaný. Bohužel odmítá i vládní odpovědnost a odmítá spolupráci s hnutím ANO. Proč? Protože udělal základní politologickou chybu, když řekl již před volbami, že s hnutím ANO ne!

Jinak dopadl druhý hlučný antibabišista Miroslav Kalousek. Slyšel jsem jeho brilantní konzervativně pravicový projev, když usiloval o předsedu TOP 09. Ale již druhý den také proměnil svoje politické postoje v prostý populistický antibabišismus. Oba politici, Petr Fiala i Miroslav Kalousek, zašli ve svém populistickém antibabišismu tak daleko, že již nerozlišovali mezi pravdou a lží. Petr Fiala byl se svým populismem vyjimečně úspěšný, ale Miroslav Kalousek vyjimečně neúspěšný. Proč? Těsně před volbami byly sociální sítě zahlceny informacemi o jeho neprokázaných hříších z jeho působení na ministerstvu obrany.

Všechny nás překvapila Strana přímé demokracie Tomio Okamury svým raketovým nástupem do politiky. Zde bych podtrhnul dvě příčiny. Jednak šlo o zemanovský populismus strachu z imigrantů, kteří tu nejsou. Ale závažnější je Okamurův požadavek na vystoupení z Evropské unie a z NATO. V tom je Tomio Okamura radikálnější než předseda KSČM Vojtěch Filip, který o tom také neustále mluví, ale není tak hloupý, aby na to přistoupil ve skutečnosti. Takže nárůst SPD je dán též odlivem radikálních sympatizantů od KSČM.

Před podzimními volbami se naše společnost roztrhla do dvou antagonistických, nesmiřitelných táborů živených aktivními sociálními sítěmi, které byly plné vzájemných pomluv, lží a nenávisti. Na jedné straně Andrej Babiš, jeho hnutí ANO s jeho stoupenci a na druhé straně antibabišovská národní fronta opírající se o ostatní strany i s jejich kmotry a mafiány v zákulisí. Začalo to již před léty slibem Andreje Babiše, že naši zemi zbaví klientelismu, korupce, kmotrů, mafiánů a rozkrádání veřejných rozpočtů.

Jenže Andrej Babiš je zatížen svojí podnikatelskou dravostí a díky jejímu zveřejňování jeho nepřáteli před volbami dostalo hnutí ANO o tolik méně hlasů, že nemůže samo vládnout a potřebuje vládní výpomoc politiků ostatních stran. Avšak většina ostatních stran se dopustila té politologické chyby, že svým voličům před volbami slíbila, že do vlády s hnutím ANO nepůjdou.

A tak máme politickou scénu rozdělenou na dva tábory. Babišův, který marně hledá vstřícnost demokratických stran, a strany „Demokratického bloku“, které odmítají vládní odpovědnost. Strany „Demokratického bloku“ mi velmi silně připomínají demokratické ministry, kteří v únoru 1948 podali do rukou prezidenta Beneše demisi.

Svým chováním strany „Demokratického bloku“ donutily Babiše ke spolupráci s KSČM a SPD, se kterými Babiš sestavil alespoň sněmovnu, ale vládnout s nimi nechce. Proto čeká na to, jak dopadne sjezd zcela zdecimované ČSSD, zda bude ochotna přijmout vládní odpovědnost. Pokud Babiš nedostane ke své vládě důvěru ani na podruhé, bude o dalším premiérovi rozhodovat předseda poslanecké sněmovny Radek Vondráček. Ale ani pak, i kdyby měl sestavovat vládu Petr Fiala, nesestaví většinový kabinet. A pak už je jediná šance, předčasné volby, ve kterých výrazněji zvítězí Andrej Babiš se svým ANO a některé strany dosud odmítající vládní odpovědnost ze sněmovny vypadnou.

Budou-li strany „Demokratického bloku“ i nadále politikařit a klást si nesplnitelné podmínky vůči vítěznému ANO, včetně vyřazení Andreje Babiše z politiky, tak se jim to jako bumerang vrátí.

…………………………………………………………………….

Z racionálních důvodů nepovoluji diskusi, protože mnozí z vás čtenářů místo diskuse jen hrubě nadávají a uráží, pokud autor chce svobodně myslet a nedrží se linie antibabišovské ideologie.