Předvánoční zamyšlení

Slunce s lehkostí mustanga bez jezdce proklusalo kolem podzimní rovnodennosti, aby na nás seslalo mrazící smrt a věčnou tmu.

Šíří se tíha v našich kostech, krev nám tuhne v žilách, veškeré rostlinstvo ztrácí mízu, kdo může, jde spát, aby se uchránil před bílou prázdnotou a nekonečnou tmou.

A všichni v té mrtvolné nejistotě toužebně očekáváme ten spásný okamžik, kdy slunce políbí obratník Kozoroha a zažehne příslib šíření světla a tepla. Rozsvěcuje se Chanuka. A Boží Láska se sklání k člověku v narození synka Ježíše Marii z Nazaretu ku překvapení Josefovu.

A protože v ten zářný okamžik jsou Maria a Josef na sčítání lidu v Betlémě, narodí se Ježíš zde. Pro množství národa ve městě již Maria a Josef neseženou nocleh, a proto přespávají jen ve chlévě. Obyčejná Maria, obyčejný Josef, obyčejný porod. A náhle ten zmatek. Světlo a andělské kůry. Ohromení pastevci zdvihají hlavu. Co se to děje? Něco velikého a tajemného. Narodil se vám Spasitel světa! Absolutně nesrozumitelné, většině lidí dodnes.

Tma ustupuje Slunci a pomalu taje chlad. Celý svět se chvěje příslibem nového života a čeká na znovuvzkříšení k životu. Bůh, který ve své lásce k člověku sestoupil na Zem, poučuje a ukazuje cestu, poddává se člověku až k potupné smrti na kříži, aby po třech dnech na velikonoční neděli znovu vstal ke slávě a vábil ke znovuvzkříšení veškeré stvoření.

Tak každý z nás o Vánocích vnímá ten příslib znovuvzkříšení, porážku smrti Životem, touží po životadárné šťávě a obnovuje své veškeré vztahy v nové síle Lásky.

Radostné vánoce!

……………………………………………………

Napsáno pro starostu Křemže, Holubova a Kamenného Újezda (místní skloňování) k potenciálnímu použití v jejich obecních zpravodajích a pro ČLK k potenciálnímu použití v Tempus medicorum.