O úsměvu

Mnozí už ví, že jsem se dodnes nenaučil číst, a tak vycházím především ze svých zážitků. Dnes vyjdu z prožitku mojí ženy, který je fascinující, i když pro mnohé z vás je zcela nepochopitelný.

Moje žena nakupovala a není podstatné, co chtěla koupit. Prodavačka byla zjevně unavená, zamračená, plná starostí, polonepřítomná. Má žena nasadila úsměv. Prodejní dialog pokračoval. Ve tváři prodavačky se objevil také úsměv a prodejní dialog se stal vřelejší, klidnější, smysluplnější. Nákup proběhl v krásné atmosféře. Vřelost a úsměvy zůstaly a ty dvě ženy se takřka nemohly rozloučit.

Nezrcadlí se v tom prožitku poslání Ježíše Krista „milujte své nepřátele“? Nejde o podstatu proměny země v Boží království?

Popíši ještě jeden zážitek, který jsem prožil se svojí ženou. Žila mezi námi stoletá babička, kmotřička. Skromná, obyčejná ženská. Do sta let obracela seno a tahala oklešky z lesa, jak se tomu v mládí naučila. Když se slavily její sté narozeniny, rodina si pronajala celou hospodu a v patře jí připravili pokojíček, aby si mohla odpočinout, až bude unavená. Všechny si pamatovala, se všemi si popovídala a do našeho odchodu kolem sedmé hodiny večerní odpočinek v patře nepotřebovala.

Když jí bylo sto čtyři let, dověděli jsme se, že „kmotřička nám umírá“. Ležela na interně, a tak jsme ji šli navštívit. Když jsme přišli na pokoj, oněměli jsme. V rohu pokoje ležela v bílé posteli kmotřička, ruce pokorně křížem složené, jako je mají nebožtíci v rakvi. Po její pravici stála její dcera, věk nad osmdesát let, v černém. Po její levici stála její vnučka, věk přes šedesát let, v černém. Zkoprněli jsme. Scéna jak z obřadní síně.

Tu moje žena šla k její hlavě, a aby tu mortální scénu nerušila, začala jí šeptat do ouška. „Kmotřičko, co to tu děláš? Takhle zbůhdarma tady ležíš? Jak si to představuješ?“ Kmotřička šibalsky otevřela jedno očičko a zase je pokorně zavřela. Co moje žena kmotřičce šeptala do ouška dál, nevím, ale nejednou kmotřička vyprskla smíchy a bylo po morbidní scéně. A za dva dny šla domů. Jenže péče dcery a vnučky byla nad jejich síly, tak kmotřička spokojeně dožila v domově důchodců.

Ježíš Kristus nás učí úctě k Bohu, úctě k druhému člověku, úctě k Pravdě, úctě ke svobodě člověka, úctě ke spravedlnosti a mnoha dalším věcem, abychom již zde na světě prožívali Boží království lásky. A je jen na nás, zda tu Ježíšovu výzvu spásy zdvihneme. Jen na nás záleží, jak to dopadne, když člověk je naprogramován ke svému sebezničení. Ježíšova výzva ke spáse může být silnější...