O depresích

Deprese je exogenní, reakce na nějakou událost, nebo endogenní, která zdánlivě vzniká bez příčiny. O obou platí, že pokud jsou hluboké, jsme v riziku sebevraždy. Někdy ani víra v Boha ti v tom nezabrání.

Může se rozejít se mnou přítelkyně, kterou mám rád, do které jsem zamilován, bez které si nedovedu představit žít, může mi zemřít někdo velmi blízký, na kterém jsem závislý, může mi zemřít milenka, manželka, dítě... Potřebuji se z toho vypovídat, vyplakat a léky většinou nepotřebuji, nebo maximálně jen krátkodobě.

U endogenních depresí je to horší, přiletí jak čarodějnice na koštěti, nevíme odkud, nevíme proč a nevíme co s tím. Vypovídat se nebo vyplakat se většinou nepomůže. A protože deprese je pro mnohé lidi sprosté slovo jako psychiatr, tak se to bojíme léčit. Velmi často se deprese somatizují. Podle naší osobní zdravotní historie se objevují nejrůznější tělesné obtíže. Může jít o bolesti bříška (v dětství jsme kvůli nim nemuseli do školy) a přitom bříško je zcela zdravé, jen trochu líné jako jsme celí líní. Může jít o urputné bolesti zad, kde není žádný nález, kromě bezdůvodné ztuhlosti svalstva zad. Může jít o bezdůvodné nucení na moč, někdy bolestivé močení, aniž by šlo o zánět či jiné onemocnění močových cest. Plejáda obtíží je prostě nekonečná a záleží na naší zdravotní historii.

Zajímavou depresí je deprese z úbytku slunečního svitu. Asi jí trpí každý, ale jen někdo to snáší podstatně hůř. Kolem podzimní rovnodennosti náhle ztrácíme sílu, ztrácíme zájem o život, objevují se nejrůznější příznaky nejrůznějších nemocí a stav se stále prohlubuje až k zimnímu slunovratu. Celí nešťastní chodíme po lékařích, kteří nic nenacházejí, a těsně před Vánocemi již nabýváme přesvědčení, že jsme smrtelně nemocní. S takovýmto depresivním člověkem trpí celá rodina. A jak se Sluníčko začne navracet k nám na severní polokouli, začíná se nám navracet životní síla, a náš zájem o děvčata začíná být opět větší než zájem o naše nemoci. A v době, kdy děvčata odkládají své kabáty, cítí se chlapci již opět jako znovuzrození.

Deprese se dají dobře léčit. Při hluboké depresi potřebujeme mít někoho blízkého vedle sebe, aby zabránil tomu, kdybychom začali pociťovat, že náš život není k žití. Při reaktivní depresi potřebujeme někoho, komu se můžeme vypovídat a vyplakat. Při depresi z ubývajícího dne si můžeme vypomáhat přesvícením prostoru, který obýváme. Ale rozhodně bychom se neměli bát užívat dnešní antidepresiva třetí generace. To již dávno nejsou léky při jejichž užívání jen tupě čučíme před sebe. Při většině dnešních antidepresiv můžeme bezpečně vykonávat svoji profesi, můžeme řídit auto a když jsme někde na oslavě narozenin, můžeme si v pohodě i připít.