Režisér Jiří Svoboda nám ve své trilogii sliboval mistra Jana Husa oproštěného od komunistické iluze. Očekával jsem proměnu komunistického režiséra v křesťanského. Nepovedlo se!
Nejsem historik, ani filosof, ani teolog. Jsem obyčejný člověk. Jsem laik. Nejsem ani umělecký kritik. Ale vnímám to tak, že ani Evě Kantůrkové, která dala libreto, ani režiséru Jiřímu Svobodovi se to mnoho nepovedlo. Oba si stvořili mistra Jana Husa podle svého jako zrcadlo naší polistopadové doby.
Přístup k mistru Janu Husovi je příliš plochý, povrchní, nespirituální. Zahrán je vynikajícím způsobem. I dramatická stavba trilogie je vynikající, dramatická hudba a zvuk, scény i kamera… To vše se mi líbí. Ale chybí tomu to, o čem to je. Chybí tomu teologický vhled a skutečný spirituální rozměr člověka, který následoval Ježíše Krista až do jeho ukřižování, až do jeho strašlivého pocitu opuštění Bohem.
Přes veškeré snažení, které autorům neupírám, je v tom trilogie příliš povrchní a nevěrohodná. Snaží se oprostit od komunistického revolucionáře, ale nenachází spirituálního člověka, který následuje Ježíše Krista až do krajnosti. Na to, zdá se, autoři nemají.
Úžasné jsou scény s královnou, které jsou naplněny člověčinou, biologií člověka. Jsou živé, věrohodné. I králové jsou věrohodní, i zvrhlost církevního panstva. Ale vztah mistra Jana Husa k Bohu je příliš plochý. Na něm si Jiří Svoboda vylámal zoubky. Na to nemá.
Nevím o Jiřím Svobodovi prakticky nic. Vím jen, že je komunista. Mohl si zažít svoje vnitřní proměny. A podle toho, co inzerovala Česká televize, jsem očekával, že u něho došlo ke konverzi ke Kristu, že je věřícím člověkem, že se stal následovníkem Ježíše Krista.
Dovolím si tvrdit, že s největší pravděpodobností se nic takového nestalo. Proto je jeho mistr Jan Hus plochý, poplatný naší postkomunistické době. Díky za pokus. Stálo to jistě velké úsilí. Mnozí z nás nebudou šetřit chválou. A v mnohém si to trilogie Jiřího Svobody zaslouží.
Ale na své pravdivé zobrazení mistr Jan Hus stále čeká. Církev katolická v jeho chápání již značně pokročila. Kdo bude jednou opět hledat Husův skutečný obraz, bude muset více znát historické reálie, proniknout do souboje teologií té doby a hlavně hlouběji proniknout do spirituality následování Krista.
