Má smysl chodit do školy? (Respekt 1/2016:16-23)

Marek Švehla v Respektu provokuje k zamyšlení nad tím, co je na naší vzdělávací soustavě špatné a co by se mělo zlepšit. Dovolte mi pár poznámek k tématu.

Tak jako v jiných oborech, ani ve školství nedokážeme rozlišit kvalitního učitele od nekvalitního a nedokážeme jej ocenit. Dokud budeme hledat kvalitu centrálně na ministerstvu, tak to nedokážeme nikdy. To je všude stejné. Měli bychom se smířit s tím, že v prostředí socialistického inženýrství diferenciace dle kvality není možná.

Snažili jsme se odměňovat učitele podle počtu žáků. A čeho jsme dosáhli? Že učitelé své žáky nenaučili potřebnou látku, aby nemohli ze základní školy přestoupit na gymnasium.

Stále se dohadujeme, že vzdělávací systém nutí žáky jen biflovat informace, ale nepřipravuje je pro reálný život. A tak se snažíme o školu hrou bez biflování. Ať se učí jen ti, které to baví. A efekt? Absolventi naší vzdělávací soustavy neumí česky, což je markantní především u našich politiků a redaktorů televize. Absolventi neznají literaturu, neznají dějiny a neumí základní matematické úkony.

Když se mi v dětství dostala do ruky učebnice pro obecné školy z počátku minulého století, byl jsem překvapen v jakých praktických věcech byly děti srozumitelně vzdělávány. Absolventi dnešní vzdělávací soustavy si s těmi úkoly neporadí.

Občan pro svůj život potřebuje určité penzum informací, které nemůže získat bez biflování. Zatracovat biflování a priori je chybou. Pokud se nenaučíte biflovat, obtížně zvládáte vysokou školu, zejména obtížně zvládáte vzdělávání na lékařské fakultě.

Občan navíc potřebuje naučit se logické kombinatorice nabiflovaných informací. Když penzum informací chybí, není co kombinovat. Potřebuje být vzdělán v logické práci se svými poznatky. Na internetových diskusích je zjevné, že logické souvztažnosti absolventům naší vzdělávací soustavy často zcela chybí.

Vzdělání našich občanů velmi utrpělo v komunistické éře, kdy byla preferována třídní orientace před schopností předávat informace. Tím začali ubývat učitelé, kteří dokázali vzbudit zájem o informace a zájem o vyučované předměty.

Vzbudit zájem studenta je pro předání informací ve vzdělávací soustavě klíčové. To je taková dovednost, které se učitel musí naučit a podle které by měl být také odměňován. Jenže tuto dovednost nelze zhodnotit centrálně, tu může zhodnotit jen schopný ředitel. Je zájem o schopné ředitele, když jmenování ředitelů se děje v politickém zákulisí? Dříve rozhodovala třídní angažovanost, dnes angažovanost politická. Není samotné vzdělávání na vedlejší koleji?

Bohužel i školství je poznamenáno soudružským kamarádšoftem politickým, jako život u nás ve všech oborech. U ředitele školy bychom měli preferovat odbornost, tedy dovednost v motivaci žáků ke studiu. Učitelský sbor by měl být postaven na lidské úctě, empatii a souvztažnosti. A jedině ředitel může spravedlivě odměňovat učitele podle jejich kvality. Pro tvůrčí elán učitelů je nezbytné dostatečné ekonomické zajištění, aby učitelé tomu nemuseli dávat přednost před výchovou svých žáků.

V komunistické éře bylo gymnasiální studium značně poškozeno a dodnes jsme se nápravy nedočkali. Gymnasium musí dát studentům co nejširší rozhled pro život v oboru mezilidských vztahů, v základech odborností, i v životě společenském a politickém. Student se musí umět biflovat, ale musí být vychováván i v logickém myšlení, zejména v matematice, kde prosté biflování nemá smysl. Student gymnasia by měl vstřebávat dostatečné základy latiny. Proč zdánlivě k životu nepotřebné mrtvé latiny? Protože znalost latiny člověku umožňuje porozumět nejrůznějším odborným textům, usnadňuje studium medicíny a usnadňuje rozumět angličtině, kde je mnoho základních slov odvozeno z latiny. A každý student by měl být vzdělán v etice, spíše cestou předáváním postojů než prázdným biflováním etických pouček.

Český občan potřebuje výchovu k odpovědné svobodě a nezávislosti na státu. K tomu potřebujeme svobodné učitele, ekonomicky nezávislé, s potřebou předání svého vztahu k životu našim studentům. Morální výchova byla odjakživa součástí výuky a měla by být i dnes, především osobním příkladem.