Moje žena řekla: „Není to škoda, končit v plné síle?“ A otevřela profesionální sešit změn, nahlédla a povídá: „Je nejvyšší čas skončit!“
Pracuji jako praktický lékař a moje žena mi dělá zdravotní sestru. Mám atestaci z vnitřního lékařství i ze všeobecného, jsem odborník na manuální medicínu, zaplatil jsem několik tisíc, abych pochopil, co je to homeopatie, a několikrát měsíčně sleduji kvalitní přednášky, protože vše se rozvíjí šíleným úprkem vpřed, a já stále chci odlišit, co je v medicíně exaktní věda a co je v lékařství grandiózní podvod na lidech.
Moje žena má vzdělání a pracovala jako dětská sestra v nemocnici, pak jako ambulantní sestra na dětském obvodě, několik let jako sestra na interně, na ortopedii, na pohotovosti, sleduje novinky v medicíně a v mojí nepřítomnosti mne plně kvalifikovaně zastoupí.
Na posledním místě pracujeme asi dvacet let. A je to práce krásná, pestrá, někdy marná a nevděčná. Je to otázka včasné diagnostiky, přesvědčování pacientů o nezbytnosti léčby, ochraňování jich před zbytečným vyšetřováním, před zbytečným užíváním zbytečných tabletek a před sílícím tlakem na zneužívání medicíny ke kšeftu.
Obludná je stále sílící byrokracie, nutnost dávat přednost nesmyslným papírům před odborností, neustále se měnící podmínky práce, i několikrát do měsíce, a neustálé výhružky pokut řádově v desítkách tisíc až jednoho milionu při jejich nesplnění. Na takové podmínky práce jsme již staří.
Již od Listopadu se naše zdravotnictví propadá odsouváním péče o zdraví, odsouváním skutečné práce za hory nezdravotnické jakobypráce. Nesmyslné tabulky mají přednost před péčí o pacienta v nemocnici a ambulantní lékaři suplují úředníky ministerstva a pojišťoven. Lékaři, stejně jako ostatní zdravotníci, musí fixlovat výkazy práce, aby ouřední šiml mohl spokojeně řehtat. Lékaři musí svým pacientům přisuzovat nepravdivé diagnózy, aby je mohli řádně léčit, protože je bráněno lékařům v práci v zájmu úspor, které ve skutečnosti systém výrazně prodražují.
A tak končíme. Předáváme ordinaci mladším, kteří mají odvahu zápasit s hydrou byrokracie, s nenávistí hloupých pacientů vůči lékařům, s nadutostí pacientů preferujícím nesourodé informace na internetu před celoživotním vzděláváním lékaře, s arogancí politiků i úředníků samospráv, pojišťoven i ministerstva.
Co nás příjemně překvapuje, je vyjádření vděčnosti našich pacientů, kteří se s námi loučí. Každý svoji vděčnost vyjadřuje jinak, luxusní bonboniérou, luxusním vínem, domácími produkty, ale i jen houbami nalezenými v lese. A mezi tím jsou hrníčky, na kterých je napsáno „Nejlepší zdravotní sestřičce…“ a „Nejlepšímu panu doktorovi…“. Ty hrníčky nesou nejen investici finanční, ale investici nápadu a investici času. To vše je takové pohlazení na závěr. Díky!
