Jak stabilizovat zdravotnictví?

MUDr. Pavel Vepřek, předseda spol. Občan se ptá, jak upravit současný systém zdravotní péče, aby uspokojování potřeb pacientů nekolidovalo s ekonomickou stabilitou systému.

Píši o tom již přes dvacet let. Zatím marně. Komunistická zdravotní péče, dostupnost kvalitní zdravotní péče zadarmo, jak to požadují sociální demokrati, je pouhou iluzí. Aby to přestalo být iluzí a mohlo se to stát realitou, musíme jednu z požadovaných premis vyloučit. Vyloučit kvalitu asi nechceme. Vyloučit dostupnost asi také nechceme. Zbývá vyloučit to nešťastné „zadarmo“!

Všichni již dávno víme, že kdo na zdravotní péči má, musí si ji částečně hradit. Chudí nesmí být řešeni cestou zdravotní péče zadarmo pro bohaté i chudé, ale musí být řešeni sociálními dávkami státu. Není možné nadále ponechat bezbřehý all inklusive servis pro pacienty s limitací ošetřujících lékařů a jejich nesvobodou léčit pacienty podle jejich potřeb, protože na to nikdy nebude dost peněz. Smlouvy se zdravotní pojišťovnou musí mít pacient na optimální zdravotní péči a nikoliv jeho ošetřující lékař, který je smlouvou nucen k omezování optimální zdravotní péče.

Proto jsem osobně přesvědčen, že kosmetické úpravy systému zdravotnictví, které se připravují, nic nepřinesou a iluzivní komunismus ve zdravotnictví nezruší. Pokud chceme udržitelný rozvoj zdravotní péče, měli bychom zdravotní péči postavit na nových premisách. Je načase zbavit se nedůvěry k občanům, nedůvěry k lékařům, nedůvěry k pacientům a nedůvěry k možné funkci skutečných zdravotních pojišťoven. Vraťme občanům svobodu, vraťme svobodu lékařům léčit své pacienty podle jejich potřeb, vraťme svobodu pacientům vybrat si z pojistných produktů s různou spoluúčastí ten, který jim nejvíce vyhovuje, a vraťme svobodu skutečným zdravotním pojišťovnám vytvářet různé pojistné produkty s různou spoluúčastí v solidaritě zdravých s nemocnými a částečně i bohatých s chudými, které si budou moci dělat svoji bilanci příjmů a výdajů bez diktátu našich politiků.

To naše současné redistributorky našich zdravotních daní nejsou schopny. Proto bude třeba udělat legislativu umožňující vznik takovýchto skutečných zdravotních pojišťoven jako neziskových organizací s ekonomickým dohledem státu, ale v jejich svobodě a z ní vyplývající přirozené odpovědnosti. Tím vznikne prostor pro skutečnou, neiluzivní a smysluplnou konkurenci pojišťoven při kalkulaci nákladů a kalkulaci různých pojistných programů.

Bude třeba také řešit to, že některý lékař je nákladnější a jiný méně. Řešení v současnosti se děje omezováním zdravotní péče pro pacienty přes limitaci lékaře. Pokud by bohatší pacienti vkládali do systému 13% cash peníze, což jsme po Listopadu považovali za nezbytnost, mohly by zdravotní pojišťovny toto regulovat různou výší vrácení cash proplacených peněz podle nákladnosti toho kterého lékaře. To podporuje přirozenou konkurenci v kvalitě zdravotní péče.

Lékař by měl zůstat svobodný ve své optimální léčbě. Dnes je pojišťovnami omezován a falešně se na něho svádí, že není ochoten léčit optimální cestou. Pokud myslíme vážně, že pacient má mít optimální léčbu, musí být lékař svobodný v léčení.

Pacient by měl zůstat svobodný ve smysluplném výběru zdravotní pojišťovny a pro něho nejvýhodnějšího pojistného produktu, měl by zůstat opravdu svobodný ve výběru svého ošetřujícího lékaře, ale musí se stát osobně odpovědným za proplacení zdravotní péče, kterou hradí částečně cash a částečně přes zdravotní pojišťovnu. Pacient si bude muset najít pojišťovnu, která bude schopna a ochotna za něho z pojištění hradit zdravotní péči, protože při špatném výběru pojišťovny by musel zdravotní péči doplácet ze svého navíc. Tím v současné době zcela nesmyslný výběr pojišťovny teprve dostává skutečný smysl.

Ekonomicky chudý pacient, který není schopen se pohybovat v normálním režimu placení odpovídajícího pojistného a plateb cash, musí být podporován ekonomicky státem. Způsob sociálních zdravotních dávek může být různý. Současné řešení chudých cestou zdravotní péče zadarmo pro bohaté i chudé je tou cestou nejméně efektivní .

Obávám se jediného, že skutečná reforma zdravotnictví je pro naše politiky příliš náročná a že se proto spokojí jen s kosmetickou úpravou stávajícího systému financování. Pak nezbývá než nadále žít komunistickou iluzí zdravotnictví zadarmo a čekat, až se ten systém sesype sám.

………………………………………………………………

Diskusní příspěvek pro diskusi iniciativy „Zdravotnictví 2.0“