Jak jsem se stal mafiánem

Před deseti lety mi došla obžaloba od prokurátorky na organizovaný zločinu z Ústí nad Labem. To bylo pro mne zcela nepochopitelné, tak jsem obálku hodil rovnou do koše, aniž bych ji otevřel.  

Po půl roce byl u nás synovec, který právě dostudoval práva, a který obžalobu otevřel, přečetl a povídá: „Tak to ti mohou dát 3-4 roky na tvrdo, strejdo.“ Provinil jsem se jen tím, že potřebným pacientům jsem psal nezbytné léky. „Jenže ty jsi prý přijal nějaké úplatky!“ Úplatky? Já jsem se ničeho neprosil! Předávali mi pár peněz prý na to, že VZP nás pokutuje za to, že píšeme léky.

Jak mohu být obžalován, když jsem nikoho neošidil, nikoho neokradl, VZP neplatí o korunu více, pacienti dostali, co museli dostat, stát není ošizen, tak o co jde? Synovec byl čerstvě po zkoušce a tak zcela nesmyslné konstrukce ze sebe sypal, koho jsem mohl poškodit. Podle toho, jak to ze sebe sypal, tak byl jistě dobře navrčený. Ale přesto jsem ho nepochopil.

Je to neuvěřitelné, ale VZP nás skutečně pokutovala za to, že píšeme lidem léky, které potřebují. Znal jsem kolegyni, která tvrdohlavě psala lidem všechny léky, které potřebovali. VZP jí každým rokem za to vystavovala pokutu půl milionu korun a ona to přesto stále psala dál. Byla svobodná.

Já jsem měl rodinu a tak jsem se musel přizpůsobit. Přestal jsem psát léky, které pacienti potřebovali, a nemusel jsem platit pokuty za předepisování léků. Odkazoval jsem pacienty na odborníky, kteří je doporučovali. Jenže ti také byli pokutováni za nadměrné počty napsaných léků. A tak pacienti lítali mezi praktiky a odborníky. Nikdo z nás nechtěl platit pokutu, za nezbytně předepsané léky.

Tak jsem nyní vyzván, abych zaplatil na nějaký účet pokutu a přiznal jsem, že jsem udělal trestuhodný zločin. Vzpomněl jsem si na Rudolfa Slánského, který také musel přiznat nějaký zločin, a že ho přesto oběsili.

Všechny dealery, kteří začali mluvit o desetikorunkách za napsané léky, jsem odmítnul a ukázal jim dveře. Když jsem to udělal během měsíce dvakrát, rok jsem měl od dealerů pokoj. O peníze se mi starala manželka. Ale i za ni jako lékař odpovídám.

Nejen ambulantní lékaři, ale i nemocnice dostávají provize, které byly řešeny zákonem před dvěma a půl léty. Exkulpace je možná, pokud jsou peníze použity na financování vybavení pro pacienty. Ambulantní lékaři to také dávají na vybavení ordinací pro pacienty, ale ty nový zákon neřeší.

A tak ambulantní lékaři zůstávají pod paragrafem, že v souladu se svojí medicínskou činností nesmí přijímat peníze. Jenže to ambulantní lékaře VZP donutila opakovaně porušovat, když neustále měnila cenu léků. Lékař třebas zaplatil za lék 100,-Kč, ale náhle VZP platila z toho jen polovinu. Jako že to má lékař pacientovi doplatit? A tak to musel doplácet pacient navzdory zákonu.

Žijeme v zemi, ve které komunisti před Listopadem přijali pravidla ruské korupce, která přetáhli přes Sametovou revoluci, a spolu se členy Prognostického ústavu, kteří pracovali pod dohledem ruských tajných služeb KGB, a kteří se pak stali předsedy nově vznikajících stran, zde organizovali transformaci naší společnosti. Ještě za ostravského ministra zdravotnictví Němečka zlí jazykové tvrdili, že nemůžeš být ministrem, pokud nepřijmeš úplatek ve výši milionu korun. Stále jsme zemí prolezlou korupcí a protekcí. A tak milionové korupce bývali prohlašovány za provize a desetikorunové provize za úplatky. Snad se to už lepší.

Již deset let jsem mimo službu. Jsem v důchodu. Většinu dne prospím. Jsem nemocný a už je mi všechno jedno. Asi zaplatím pokutu. Když to někomu pomůže… Hlavně už ten soud chci mít s krku!