Češi prý raději jedí odpadky než maso

Podle článku v Respektu 30/2015 (str.18-19) to tvrdí dánská firma Tulip vyrábějící landšmít ve dvou rozdílných kvalitách.

Europoslankyně Olga Sehnalová nechala porovnat na Vysoké škole chemicko-technologické obsah stejných výrobků stejně balených, ale nakoupených v Německu a v Česku.

Nejpozoruhodnější byl rozdíl v konzervách lančmítu dánské firmy Tulip. Maso přítomné v konzervách pro Němce bylo v konzervách pro Čechy nahrazeno separátem z kuřecích zbytků. Za zmínku stojí i to, že Češi za tuto nekvalitní konzervu zaplatí dvakrát tolik než Němci za konzervu kvalitní. Podle mluvčího výrobce rozdílné landšmíty odpovídají přání spotřebitelů.

A tak je to i s výrobky dalších firem. Stejné označení, stejné balení, ale rozdílný obsah podle země konzumu. Čím více na východ v Evropě tím horší kvalita. Postkomunistické země se neumí bránit.

Podle šéfa Sdružení českých spotřebitelů Libora Dupala máme reálná podezření, že je kvalita výrobků systematicky šizena, máme dílčí poznatky, ale zatím chybí důkazy a ochota řešit to na celoevropské úrovni. Podle europoslankyně Olgy Sehnalové výrobci přiznávají rozdílné receptury, ale zároveň upozorňují, že dodržují všechny evropské předpisy. Proto považuje za nezbytné, abychom se „rozdílnou chutí spotřebitelů v různých zemích“ zabývali na evropské úrovni. To je běh na dlouhou trať.

Žijeme v době ztrát konzervativních hodnot, tedy i čest výrobce nefunguje. To není jen v Evropě, ale i u nás, že vyhlášené firmy najednou vyrábí vysoce nekvalitní výrobky. Ani cena výrobku není zárukou kvality. Dokonce i prodejní řetězce nutí naše výrobce ke snížení kvality. Co s tím může dělat obyčejný člověk?

Nemůžeme si vyrábět všechno sami doma. Každý nemůžeme chovat slepičky pro kvalitní vajíčka nebo králíky pro kvalitní masíčko. Ale musíme se chovat jako naše nejkvalitnější restaurace, které mají své výrobce, kteří jim tu žádanou kvalitu masa zajišťují. I v našem okolí jsou malovýrobci, kteří tu kvalitu jsou ochotni držet. Musíme je hledat. A v obchodě se vždy ptát po výrobci. A když se napálíme, více výrobků od této firmy nekupovat.

Je nezbytné obnovit hrdost na svůj podnik, na svůj výrobek. Pokud vyhlášená uzenářská kostelecká firma si zničila svoji pověst postkomunistickými pseudopodnikateli, zlatokopy hledajícími momentální zisk i za cenu bankrotu podniku, a pustila do prodeje nekvalitní a znehodnocené výrobky, těžko si obnovuje svoje dobré jméno a svoji původní pověst.

My obyčejní lidé nesmíme kupovat nekvalitní zboží, i kdyby bylo levné. Nemají v obchodě kvalitní maso? Tak ho nekoupím a půjdu jinam. Výrobek není kvalitní? Nemusím ho kupovat. Až jim v obchodech nekvalitní potraviny budou hnít, budou prodávat jen potraviny kvalitní. A to je náš cíl!