Vůně muže

aneb jak je důležitý nos, i když oči nemá .........................................

Bylo mi čtrnáct, když v kinech promítali film „Bože, jak hluboko jsem klesla“. Film byl přístupný od 18 let, ale všichni mí patnácti a šestnáctiletí spolužáci z průmyslovky už na něm byli. Rozhodla jsem se tuto nespravedlivou mezeru ve vzdělání napravit a tak jsem si tajně půjčila maminčin módní dospělý baret, kozačky na vysokém podpatku, namalovala jsem si pusu a oči, vycpala prsa a s podobně vymóděnou kamarádkou jsme plny obav vyrazily do kina. Prošly jsme!

Ten film měl mnoho zajímavých scén, při kterých jsem se červenala, ale patřičně je v tom věku nedocenila. Obzvlášť onu scénu, kdy paní hraběnka jede se svým šoférem a prosí ho, aby zavřel spojovací okénko mezi jeho a jejím prostorem, ... protože ji k zbláznění vzrušoval jeho pot, jeho vůně.

Teprve mnohaletým praktickým výzkumem jsem dospěla k závěru, že muž, který mi nevoní by mohl mít tělo antického gladiátora, povahu kladného romantického hrdiny a zlatý zámek k tomu, a nebylo by to nic platné.

Osobní tělesná vůně spojená s příjemným parfémem je to největší afrodiziakum.

Vědci a parfuméři po celém světě dávno objevili, jak jsou feromony důležité a snaží se je vyrábět uměle. Netuším jak a jestli fungují, žádný takto průmyslově vyráběný produkt jsem dosud nevyzkoušela. Krásnou povídku na toto téma napsal i Roald Dahl ve svých Milostných rošádách a nazval jí „Čubka“

Jsou lidé, kteří prožijí poklidný život bez toho, že by je feromony nějak výrazně zasáhly. V podstatě o jejich existenci netuší.
Jsou lidé, kteří žijí poklidný život, než dostanou zásah feromonů přímo na komoru. A v takových chvílích  převrhnou stůl, opustí dům, fíkusy rozdají sousedům... Pálí při tom mosty, stěhují se přes půl světa, ...
A jsou lidé, kteří ví, co ty potvůrky dokáží a občas neví, jestli mají jásat nebo se bát. Jako já.

Dělím muže do tří kategorií.

1/ Ta první – nejpočetnější, jsou neutrálové.
Když si je vydrbete a navoníte oblíbeným parfémem, je výsledek v kombinaci s ostatními jejich přednostmi téměř dokonalý. Mozek vám zůstává na svém místě a to přináší určité výhody.

2/ Druhá skupina, také početná, se dělí ještě na:
a/ ty, co vám nevoní z důvodu naprosto odlišného pižma, které vám nesedí
b/ ty, co na sebe nedbají, a že jich je... :-(

3/ Nejúžasnější a zároveň nejnebezpečnější a nejmíň početná kategorie je ta třetí.
Muž s takovou živočišnou vůní, která vám pronikne do posledního cípečku čichové buňky. A takový muž je natolik nebezpečný, že nemyslíte. Že se s ním chcete milovat přes to, že víte, že před chvíli vyloupil banku a zastřelil pokladníka...
Když jsou jeho charakterové vlastnosti v souladu s těmi vašimi, prožijete pohádkový vztah.
Pokud poznáte, že se jedná o lotra a zapnete veškerou sílu, abyste se ho zbavila, zůstává vám ještě hodně dlouho, předlouho pod kůží bez ohledu na vaší vůli.

Nevím jak ostatní ženy, ale pro mne byla (od té doby, co jsem chutě pobrala) při prvním slibném flirtu důležitá (důležitější než cokoliv jiného) otázka :
Bude mi chutnat nebo nebude ???
Být s mužem, který ženě nechutná, nevoní, na to musí být dotyčná samaritánka nebo skutečná zlatokopka údernice.

*

P.S.: Tento článek byl inspirován článkem Rudy Havlíka Vůně ženy, a já mu za onu inspiraci tímto děkuji .-)