První dojem ... na pusu nebo na facku?

„Už jak jsem ho viděl ve dveřích na pět metrů, hned jsem měl chuť dát mu jednu po tlamě…“ řekl kamarád při líčení prvního setkání s člověkem, ze kterého se vyklubal problematický prudič.

Pochopitelně mu ji nedal a tahal z paty všechny diplomatické finesy, aby s dotyčným vyřídil potřebnou záležitost.

Říká se, že první dojem je nejdůležitější a v několika vteřinách si uděláme o druhém nesmazatelný obrázek. Obrázek, který je podmíněn a umocněn zkušenostmi a dosavadním sledováním tváří všech lidí, které jsme doposud viděli. Se všemi jejich klady i zápory. A podle vzhledu, mimiky a řeči je zařadíme. Jsou okamžiky setkání tak silné, že bychom toho druhého měli chuť obejmout a políbit, nebo momenty záporné na přes držku, a nejvíc pak těch oscilujících mezi těmito dvěma póly.

Kdysi jsem slyšela vyprávět historku, kterak na jedné vsi měli problém s člověkem, který se poflakoval kolem domů, nahlížel do otevřených vrátek a odnášel si do adoptivní péče různé předměty, o kterých usoudil, že se k nim majitelé chovají macešsky a nechávají je chvíli bez dozoru. Všichni věděli, o koho se jedná, ale nikdo neměl odvahu rázně zakročit. Až jednoho dne, kdy dotyčný vlezl na dvůr farmáře Pepy a ten, nečekaje na nic dalšího, přišel s úsměvem k nezvanému hostu a dvě pořádné mu mlčky natáhl. Toto preventivní opatření se ukázalo účinnější než bezpečnostní alarm.

Nedávno jsem nosila věci do kufru auta a má vrozená obezřetnost mi velela, abych vždy zavřela dveře od bytu, dveře na schodiště a zamkla vůz. Jen vrata do průjezdu činžovního domu jsem nechala otevřená. Když to člověk dělá opakovaně, je to náročnější, ale bezpečnější.  Když jsem nesla třetí várku, vlezl do průjezdu z poměrně frekventovaného náměstí člověk, kterého nešlo po všech stránkách dostatečně korektně popsat.
„Koho hledáte?“ je má obligátní otázka nezvané osobě.
„Tady hledam, esli tu nebydly kamoš…“ vymyslel si důvod v místech, kde se všichni bydlící znají, a  těžko by měli takový zjev mezi známými.
„Tak takovej tady určitě nebydlí, to máte špatnou informaci,“ vypadlo ze mě automaticky. „Pojďte, pojďte, ať za váma zamknu,“ řekla jsem velmi důrazně s výrazem, že pokud nevezme zpátečku, sundám ze zad brokovnici. Poslechl.

Krucinál, říkala jsem si, to je přesně adept na lekci farmáře Pepy. A byl by klid. Takhle si musíme dávat pozor na zevly, kteří jakmile vidí nějaké otevřené prostory, hned si je tipují, a rozhodně ne proto, aby nám nabídli, že přijdou zadarmo vymalovat.
I když pozor, vybílit možná ano.