Na pláže, pojďme na pláže …

Je to k neuvěření, ale i dnes se najdou tací, kteří si myslí, že na nudapláži učiní objev hodný Nobelovy ceny za fyziologii …

Před několika dny mne velmi pobavil článek - reportáž investigativců, kteří pracovně navštívili oblíbenou českou nudapláž. Hlavním zjišťovaným tématem bylo, proč tam ti lidé chodí, co je k tomu vede a jak dlouho se nudismu věnují … :)))

Dalo by se říct, že v současnosti je to téma naprosto vyčerpané, protože časy, kdy byli nudisté vyháněni ,  předvoláváni pro vysvětlení přestupku,  jejich divoké pláže zaorávány zemědělci, případně jinak ohrazeny a znepřístupněny, jsou dávno pryč.
Přesto i v části novinářů existuje pocit, že přirozená nahota je něco, co stojí za článek, který díky použité konotaci stále činí z člověka odkládajícího před vstupem do vody všechny svršky něco neobvyklého. Něco, čemu se musí přijít na kloub a dovysvětlit motivaci.
Odhlédnu od komické situace, kdy textiláci s foťákem a mikrofonem jdou dělat reportáž mezi naháče a mají to jako misi. Nakonec jsou vzati na milost a lidé jim sdělí to, co všichni víme. Nudisté si neberou plavky, protože je nádherné koupat a slunit se bez nich a komunita naháčů je jaksi od přirozenosti příjemnější společnost než na pláži plavkové.

Mám nudapláže v oblibě a naturismus je mi blízký a musím konstatovat, že jsem na nudapláži nikdy nepotkala žádného „úchyla“. Jedinou vzdálenou vzpomínkou na šmíráka je zážitek z rodinné návštěvy divoké nudapláže na oblíbené přehradě někdy v osmdesátých letech, kdy dotyčný jezdil v kajaku a jakmile uviděl ve vysoké trávě nějaký plácek nudistů, zakotvil za křovím a jal se opodál věnovat automasáži. Byl také dobrý sprinter, protože při zpozorování a úmyslu vykázání mužskou částí skupiny, nabral neuvěřitelnou rychlost a skokem do kajaku zmizel z dosahu.
S tím jsem se už nikdy později  nesetkala, naopak mám dojem, že na běžných textilních plovárnách na sebe lidé čučí víc.

Když se to tak vezme kolem a kolem, jsem ráda, že mezi lidmi stále panuje takový stud a horování pro mokré plavky, že na nuda bývá větší klid. A jak se zpívá ve známém popěvku „Na pláže, pojďme na pláže, tam se všechno ukáže …“, platí, že tam se ukáže ani ne tak přirozená nahota, ale vnitřní pohoda a touha neomezovat si už tak zregulovaný svět ještě mokrými hadříky, přibližujícími tělo zebře.  A to je moc fajn.