Do chlapa s elektroautem bych nešla!

Řekla pohledná tmavovláska směrem ke svým kamarádkám, odfoukla si pramínek dlouhých vlasů z tváře a přidala k tomu zhnusenou grimasu.

„Vždyť vono to nemá ani pořádnou přední masku chladiče!“ pokračovala.
„Hmm, bez vytuněnýho čumáku mi přijde kára úplně impotentní,“ přitakala další.
„Bez pořádnýho vejfuku taky!“
„A stání u nabíječek teda nic moc. Miluju vůni benzínu.“ Zasnila se třetí. „A líbí se mi, když chlapi tankujou,“ dodala.
„A když se přidá plyn, vlastně plyn né, že jó“, zasmála se čtvrtá, „tak to ani není slyšet.“
„Koně pod kapotou nezařvou a zařve akorát krab mimo zebru.“
„Jakej krab?“
„Důchodce, né. Ty sis nikdy nevšimla, jak vystupují důchodci z autobusu? Drží se do poslední chvíle madla a vystupujou bokem. Jako krabi.“ Sama se madla pustila a názorně v poloprázdném hromadném dopravním prostředku popisovanou figuru předvedla.
„No přecházej, neslyší žádnej motor a je malér.“
„Prej už teď musí bzučet, ale nevím, ještě jsem se žádným nesvezla.“

Když autobus zastavil, dala jsem si pozor, abych nevystoupila jako krab, ačkoliv to ještě nepotřebuji a cestou domů jsem se smála. Asi na té statistice o tom, že elektromobily nejdou na odbyt tak, jak by si někteří hybatelé pokroku přáli, něco bude. Když i mládež má takové nepokrokové libido.

Mám k elektroautům také své výhrady a dokud můj benzínový miláček jezdí, za žádnou cenu ho nehodlám měnit. Nic proti pokroku, myslím si ale, že existence různých technologií by měly být v harmonii, a hysterické protlačování jedné bez přirozeného vývoje poptávky symbióze spíše škodí.
Slyšela jsem už mnoho fundovaných odborných debat a četla hodně článků odpůrců a příznivců horem dolem vnucované elektromobility, ale takovýto rozbor ještě ne. Asi by jej analytici měli zahrnout do sociologické studie vlivu na sexuální chování populace.