Diskriminace bílé lajny ... a snaha o fixaci šokem

Přerušování je prý nebezpečné a snadno může jednoho vykolejit ….....................................

Ta zpráva byla jako čiré zjevení a moc mě pobavila.  Jeden skalní běžkař – klasik, třiasedmdesátiletý lyžařský veterán prý zvažuje žalobu na ópéesku, která upravuje Jizerskou magistrálu. Podle něj vynecháváním stop v křižovatkách diskriminuje klasiky a upřednostňuje bruslaře. Místa s vynechanou stopou, především na křižovatkách, se tak prý mohou ucpávat a dojít k neštěstí.
Co lyžař, to názor.
Zkrátka člověk zvyklý na určitý styl se těžko přizpůsobuje něčemu novému a dle něj zbytečnému.
I já jsem zvyklá na určitý způsob sdělení zpráv, především jednoho myšlenkového toku bez přerušení. Mnohá česká média jsou ale jiného názoru a do praxe zavádí mutaci odkazu českého génia Járy Cimrmana a sice  jeho metodu NÁZORNÉ A ÚLEKOVÉ FIXACE.

V poslední době se stále častěji, i zde na iDNES, po kliknutí na zprávy, rozbalí podivný trojtitulek typu:
„Drama ve Sněmovně, další mnohanásobná vražda a kostel srovnaný se zemí“nebo:
„Tři mrtví na Ústecku, zastavený orloj a programové prohlášení vlády“případně dnes:
„Vláda bez důvěry, sníh drtí Česko a sourozenci pod zámkem“…
Zahlédla jsem podobné pospojované titulky nesouvisejících a dramaticky sestavených spojení v Blesku a jiném bulváru, ale zde mne jejich objev zaskočil.
Bojím se, že časem si nepřečtu ani zprávu o počasí bez toho, aby k ní nebyla přihozena nějaká ta mrtvola. Ať už skutečná nebo aspoň politická.

A tak se připojuji k onomu běžkaři a volám:
„Nééé! Nechte nám klasické titulky, jednovýznamově nepokrokové a nemoderní. Aspoň do doby, než má generace zpozdilců vymře!“
P.S.: Pro neznalé stojí za připomínku výše zmíněná Cimrmanova metoda názorné a úlekové fixace. Cimrman při své pedagogické praxi zjistil, že devět desetin poznatků, které svým žákům vykládal, bylo průtokových (šly jedním uchem tam a druhým ven).
Jeho metoda spočívala na principu nečekaného podnětu. Ve chvíli, kdy se probírala důležitá poučka, vzorec či datum, učitel žáky vylekal. Tento šok natrvalo zafixoval poznatek v mysli dítěte. Jak žactvo lekal: Buď prostým prásknutím biče, anebo tím, že si nečekaně sundal paruku (tzv. úlek oslněním).
Zdroje o Járovi Cimrmanovi citovány dle: SMOLJAK, L.: Kapsář divadla Járy Cimrmana