Čas slézt?

Aneb malé zamyšlení nad tradicí, zvykem, časem, klidem a bezpečí za cenu jiného nebezpečí ….........

Před dvěma týdny se na několika zpravodajských webech objevil článek o čínské vesnici A-tchu-le-er, která leží na vysokém nepřístupném útesu nad řekou.

Hlavní zprávou bylo, že školou povinné děti ze vsi už nemusí slézat nebezpečný 800 m vysoký sráz, aby se dostaly do školy. Z uvedených fotografií šel skutečné mráz po zádech, a i milovníci ferrat by zaváhali nad způsobem vedení trasy, kotvením úchytů a chybějícím jištění.

Jak už to ve snaze o senzační snímky a zprávy bývá, nebylo ani zde napsáno zdaleka vše. Vzpomněla jsem si na dokument o zmíněné lokalitě, který jsem viděla před několika lety. Vesnice vznikla před 200 lety, nyní v ní žije několik desítek rodin a poměrně úspěšně, na místní poměry, se živí pěstováním chilli papriček. Jejich předkové na tomto malém, ale úrodném, kousku země kdysi nalezli bezpečí a obživu. Ono se i nepřátelům špatně leze po nebezpečné cestě vzhůru a seshora se lépe brání. Historie byla krvavá a krutá, a tak to osídlencům stálo za to. Konečně, sušené papričky jsou lehký a dobrý artikl i na přenášení.
Jeden článek uváděl, že ves měla v minulosti zaveden elektrický výtah, ale náklady na něj byly prý moc vysoké a tak se místní rozhodli raději dále slézat a vylézat. Jsou zvyklí tak žít, a tradice je tradice.
Nyní, když se část obyvatel rozhodla využít nabídky úřadů na přestěhování do města v nížině, a za situace moderní doby, kdy se v Číně realizují futuristické projekty, někoho napadlo, že by se na útes mohla postavit lanovka. Místo se zásluhou medializace stalo v posledních letech turistickou atrakcí.

Když se to marketingově zvládne, budou turisté vylézat už zajištěné stěny, nahoře najdou stylové retro ubytování, utrhnou si a zakoupí pytlík pěkně ostrých papriček, a zpět je doveze lanovka, protože dolů už to není taková zábava. Pár starousedlíků tam dožije a nahradí je zaměstnanci v dobovém oblečení, kteří budou pěstování alespoň předstírat.
Je čas slézt. Protože doby, kdy jeden vylezl na útes a byl v bezpečí, klidu, nedávno ještě i bez signálu, jsou nenávratně pryč. Dnes může pokazit idylku jeden jediný dron… A pohodlí a vymoženosti světa v nížině jsou lákavé.
Když odbočím od čínské vísky na útesu, dnes jsou místa, kde vás civilizace a jiní lidé nedostihnou, velmi vzácná. A někdy nepomůže, ani když si neplánovaně vypnete telefon. Dnes to například udělal Jaroslav Uhlíř a bylo po něm vyhlášeno celostátní pátrání.
Napadlo mne, ve víru doby vítězství techniky nad člověkem, že by mohla existovat linka, web, kam by člověk, který chce mít chvíli klid, oznámil, že je dobrovolně mimo dosah. Aby se jeho blízcí mohli mít kde informovat, že v tuto chvíli chce mít opravdu, ale opravdu od všeho a všech pokoj a jen tak být.

Zdroje:

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/cina-vesnice-cesta-do-skoly-sraz.A200517_084541_zahranicni_knn

https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/cinska-vesnice-zebrik-deti.A160529_110652_kolem-sveta_skrhttps://www.idnes.cz/zpravy/domaci/jaroslav-uhlir-pohresuje-se-policie.A200601_112144_domaci_knn