"Být vámi, tak ten patok nepiju..."

řekl mi celkem sympatický mladý číšník a zakroutil hlavou. "Víte, jak to rozežírá vnitřnosti a postupně zabíjí?" pokračoval v osvětové přednášce.

Koukala jsem na něj s otevřenou pusou a jako první mě napadlo, že to musí být buď tajný agent konkurence, kterého navíc dráždí úspěšná reklama, nebo náruživý propagátor zdravého životního stylu a pití výhradně pramenité vody.

„Tak víte co, natočte mi ji do půllitru,“ reagovala jsem na jeho doporučení nepít mou oblíbenou Kofolu, kterou jsem si původně objednala do třetinky.
“A mně taky,“ přidala se kamarádka.
Zakroutil nechápavě hlavou, ale šel ji načepovat. Kdybych neviděla před krčmou tu velkou kofolovou reklamu, zrovna tak na baru, myslela bych si, že jsem od dveří ke stolu zabloudila do No Cola zóny.
„Tedy, to musí být pech, dělat práci, která se mi hnusí a prodávat lidem patoky,“ pronesla jsem ke spolusedící na adresu obsluhy.
Číšník byl s prokletými nápoji zpět co by dup, a ani naše objednávka ho neodradila od dalšího kázání.
„Viděl jsem takový pokus, jak nalili do láhve coly mléko, nechali odstát a to, co z toho druhý den zůstalo, byl HNUS.“
„Jó, to jsem viděla taky,“ přitakala jsem. „A dokážete si představit, jaký je to hnus, když sníte pěknou, do zlatova vypečenou voňavou roštěnou a ráno se pak na záchodě podíváte do mísy, co z ní zbylo? Představte si, co musíme mít všichni v těle, když nastane taková proměna!“
Podíval se na mě jako na blázna, mlčky si poznamenával, co si dáme k jídlu, když za stůl dosedla zbývající část naší výpravy.
„Co si dáte k pití?“
Strávníci se letmo rozhlédli po stole a jako jeden muž vykřikli: „Kofolu!“

„Chudák, ten tu má se svým přesvědčením těžké živobytí,“ procedila jsem mezi zuby.
Ne že bych adorovala zemědělskou a potravinářskou inspekci, ale mám takovou naivní představu, že hlídá složení všech pitných patoků aspoň do té míry, aby to nebyl lektvar z muchomůrky zelené.

Dnes a denně se setkávám s různými dobroději, kteří lépe než já ví, co je pro jiné dobré, aniž bych po nich takovou informaci požadovala. A úplně nejhorší je, když se takoví dostanou na místa, kde mohou ovlivňovat zákony.
Nevím, jak dlouho ten dobrý člověk v té nejmenované krčmě vydrží, ale vím, že ten sprostý nezdravý nápoj by mi chutnal kupovaný i na černém trhu a nejen z dětské nostalgie.