… a lajkuje takovou důru s děsným filtrem přes ksicht!

Řekla a významně se u toho zatvářila. Její kamarádka, s výrazem plného pochopení nad takovou ubohostí, pokývala souhlasně hlavou a čekala na další pokračování vyprávění.

„Představ si, on mi při svém postavení a věku posílá dick pics,“ zasmála se, ale tak, že bylo jasné, že ji to více těší, než pohoršuje.
„Což o to, je na co koukat, ale jestli si myslíš, že pak následuje skutek, tak to ne! To mě umí pěkně naštvat. On je sice přespolní, ale není to zase taková dálka a příležitostí má dost. Ale je to přesně ten typ jak ze starýho vtipu, jak píše Pepíček z vojny Marušce, proč jí byl nevěrný.“
Protože se kamarádka zatvářila nechápavě, dovysvětlila:
Maruška se ptá: Je hezčí než já?
A Pepíček: Ne, ale je tu.
„Takže on si na mě sice vzpomene, učiní i neslušné gesto, a pak se obslouží z toho, co mu přeběhne zrovna nejblíž přes cestu!“
„Že se na něj nevykašleš?!“ vyhrkla druhá dáma větu velmi typickou pro tuto situaci.
„Když si prohlížím, koho někdy lajkuje na síti, tak už jsem mockrát chtěla. Ale o vkusu to opravdu nebude!“
„Tak proč?“
„Když já bych žádnýho dědka taky domů už nechtěla a občasná hezká chvíle, když to vyjde, je příjemná. V našem věku … A vykašlat se na to můžu kdykoliv …“

Vím, že je neslušné poslouchat cizí hovory, ale někdy není úniku ani vyhnutí a koneckonců i zvědavost je nutkavá. Ten rozhovor mě potěšil i pobavil, jednak z důvodu, že dámy tohoto věku (tipla bych si na šedesátnice ve velmi dobré kondici) zajímají takové věci a moderní technika, a jednak, že situace a vzorce nejen mužského chování jsou velmi podobné a svět je malej. A lázeňské kavárny prostě mají své kouzlo a zpovědní atmosféru.
Jednou jsem v takové kavárně vyslechla hovor, ve kterém se nějaký člověk z nahrávacího studia chlubil druhému v duchu slov, že teď mixují jednu kapelu a vydělají na tom slušný peníze proti ostatním nahrávkám, protože dotyční hoši jsou joudové a tak je hezky zkásnou. Jó, svět je opravdu malej. Dotyčné joudy jsem z kontextu poznala a protože mi jich bylo líto a věděla jsem, jak bojuji s rozpočtem, informaci jsem jim předala s představou, že by mohli něco usmlouvat.
Nevím, jak dopadla šarmantní dáma a její známost, ani za jakou cenu nakonec nahrála kapela svoje songy, ale vždy si říkám, že je škoda, že se lidé neumí domluvit na vztahu win-win hned, ať už v soukromí, v práci, nebo jinde. Život by byl jednodušší a veselejší.