Tragické nehody bývají hybatelem změn

Když se dnes zpětně zamyslím nad tragickou nehodou tramvají v Ostravě, musím se paradoxně sklonit před spolehlivostí a disciplínou ostravských tramvajáků. Neboť mi přijde až s podivem, že na této jednokolejné tramvajové trati k této, bohužel, tragické události došlo až nyní.

A s podivem mi také přijde to, proč drážní úřad k takovému hazardu, jakým bylo v podstatě nulové zabezpečení frekventované tratě s vysokou rychlostí a špatnými rozhledovými poměry, přistupuje tak shovívavě. Dodnes jsem si myslel, že jediná jednokolejná tramvajová trať existuje mezi Libercem a Jabloncem, kde do osmdesátých let, jak napsal jeden místní, se tramvaje při všech nepravidelnostech pravidelně srážely. Tam se stačilo se zamyslet a jednoduché zabezpečovací zařízení, tehdy za pár korun, doplněné navíc odepínáním troleje v případě neuposlechnutí návěsti bylo na světě. Divím se, že už tenkrát nevydal drážní úřad nějaká zpřísňující opatření pro takovéto tramvajové tratě. Poměry, které byly na oné nešťastné trati až do té tragické nehody a nebyly v rozporu s žádnými předpisy bych přirovnal k následujícímu: Představte si, že by se třeba na železniční trati Praha - Benešov (nebo na její části) v rámci "optimalizace" zrušila druhá kolej, ale rozsah přepravy by zůstal. Zároveň by se zrušily všechny návěstidla a obsluhující pracovníci. Strojvedoucím by se rozdaly jízdní řády, kde by bylo vyznačeno kde a kdy se mají křižovat. A aby se neřeklo, tak v Benešově by se před výjezdem zpět hlásili dispečerovi. Cítili by jste se pak ve vlaku na takové trati bezpečně? Já teda určitě ne. A všem na drážnímu úřadu by se při zmínce, že takhle se tady jezdí už 40 let asi zježili všechny vlasy na hlavě. O co víc mi nejde do hlavy, že to je právě ten drážní úřad, díky kterému máme jedny z nejlepších zabezpečení na tratích v celé Evropě. Jakákoliv technická závada (snad kromě lomu kolejnice pod vlakem) vede vždy k bezpečnějšímu stavu, laicky řečeno - rozsvítí se červená a závory se zavřou. A díky léty prověřeným, popř. ještě zpřísněným předpisům k tragédii dojde, jen když pracovník (nebo spíše minimálně dva) něco hrubě zanedbá. Vždyť i na železničních tratích, kde se jezdí dle předpisu D3, tj.kde nejsou výpravčí a signalizace, a tedy se nejvíce podobá té ostravské tramvajové se mají strojvedoucí před odjezdem hlásit dispečerovi a jakékoliv mimořádnosti se řeší písemnými rozkazy. Navíc se jedná o tratě, kde často jezdí jen jedna souprava, popř. by se stejně jako cestující v nich, daly na prstech jedné ruky spočítat. A přesto se tu a tam srážce nevyhnou. Ruce v klíně nechávalo i vedení ostravského dopravního podniku. Jen za uplynulý rok se tramvaje na jedné koleji proti sobě ocitly hned dvakrát. Jak to bylo v letech minulých nevím. Vystihuje to výrok vedení DP, že nešlo mimořádnou událost (i když byl původně myšlen asi ve smyslu zákona č.266 o drahách). Myslím, že každému kdo o tom věděl a žádná organizační opatření neudělal, muselo být jasné, že dřív nebo později se ta srážka "povede". Je smutné, že s tak tragickým koncem. Muselo to dojít tak daleko? Ač nemám příliš v oblibě "přeháňkové" zpravodajství některých soukromých televizních stanic, třeba možná by pořádně medializované to některé dřívější nucené couvání některé z tramvají pomohlo zvýšit bezpečnost stejně jako nyní tyto tři zbytečně zmařené životy...