Důchodová reforma

Stále dokola se mluví o důchodové reformě. Co v tom sdělení postrádám, jsou jasné kupecké počty. Místo prázdných a patetických projevů premiéra Fialy, výroky opozice o okrádání důchodců je potřeba jasně vysvětlovat následující:

Důchod se vyplácí z aktuálně vybraných peněz za sociální pojištění. Systém vždy byl myšlen tak, že kolik se na něm vybere u pracujících, tolik se hned může rozdělit mezi důchodce. Žádné dotování z rozpočtu nebo naopak do rozpočtu by nikdy v plánu být nemělo. V důchodové otázce máme v podstatě jen čtyři proměnné:

1.počet pracujících a jejich výše platu ze kterého se to sociální pojistné (daň) odvádí

2.výše částky, které se z platu na sociální odvádí

3.počet důchodců, mezi které se peníze dělí.

4.výše důchodu samotného

To jsou jednoduché počty, které přece musí pochopit jak důchodci, tak voliči SPD a ANO. A každý pochopí, vztahy mezi výše uvedenými čísly:

1. zvětšit počet pracujících (kteří odvádí sociální) při minimální nezaměstnanosti v podstatě nelze (zejména pokud i odmítáme přijímat pracovníky z jiných zemí)

2. zvýšit odvod na sociální pojištění = zvýšíme daň pracujícím = snížíme jejich výdělek

3. snížit počet důchodců lze jen tím (pokud nepočítám úmrtnost v době COVIDu), že odchod do důchodu budeme oddalovat

4. snížit výše důchodů

Samozřejmě, že změna některého z výše uvedených parametrů není důchodovou reformou, ale jen úpravou výpočtu. Reformou by byla změna systému, nebo jeho obohacení o zásadní prvky, napadá mne například:

a) důchod rozdělit na zaručenou minimální pevnou částku a k tomu pak přidávat pohyblivou čásku, která by se odvíjela od stavu celkové částky vybrané na sociálním pojistném, tak aby se nemuselo přisypávat ze státního rozpočtu

b) výše důchodu by se např. odvíjela i od dalších parametrů (např. od toho, kolik do systému odvádí přímí potomci daných důchodců apod.)

c) zminimalizovalo by se sociální pojistné a každý by si spořil sám na svůj budoucí důchod

První příkladem by důchodci přišli o jistotu konkrétní částky, neboť když by byla krize, pracovalo by (a odvádělo sociální pojištění) míň lidí, takže důchodci by najednou měli nižší důchod, což by některé mohlo přivést do neřešitelných situací

V druhém příkladu by se hlavně ozývali ti, kteří místo dětí celý život budovali kariéru a díky tomu také hodně odvedli na sociálním pojistném, a přesto by měli malý důchod

A ten poslední příklad, který je paradoxně nejčastěji zmiňovaný a uvažovaný, je snad vůbec nejhorší, neboť s sebou nese nejvíce nejistot. Jednak by stál mnoho set miliard až biliónů korun, které by se musely vynaložit na financování důchodů současných důchodců, kteří celý život místo spoření platili sociální pojištění. A pak je tu velká nejistota, zda-li investice od dnešního dvacátníka až do jeho důchodu nepřijdou vniveč vlivem inflace, či kolapsu nějaké finanční instituce apod. Další nevýhodou je, že nikdo při takovém vytváření vlastního důchodu neví, jestli ho vůbec bude potřebovat a hlavně na jak dlouho.

Zavádět nějaký další „pilíř“ také reformou moc není a je to v podstatě zbytečné – buď bude povinný a jde tedy spíše o zvýšení sociální daně (viz můj bod č.2) v kombinaci s uvedeným řešením c) a s nevýhodou obojího. Navíc kdo chce, může si spořit na důchod již dnes i s garancí a příspěvkem státu, ale stále to má i rizika řešení c).

Zkrátka pole mne bude vždy nejspolehlivější současný model, kdy se vybraná částka od pracujících hned použije na důchody těch co již nepracují.

Jednoduché vysvětlení pro jednoduché lidi, to je to co mi zcela a zásadně u dnešní pravice schází a to nejen v oné důchodové otázce. Až na vyjímky si snad ani neuvědomují, že ve společnosti je nemalé procento těch, kteří vůbec neví, kde se berou peníze na důchody a v jakých celkových částkách se pohybují ve vztahu k ostatním položkám v rozpočtu.

Možná by nebylo od věci vlastně také zmínit, k čemu byl v začátcích důchod určen primárně - především proto, aby lidé, kteří už nemohu pracovat, neskončili na ulici jako žebráci a bylo postaráno o jejich základní potřeby, pokud se o něho nemohla postarat rodina.