Kolik stojí žloutenka?

Když začaly prosakovat na veřejnost informace o tom, že rapidně stoupá počet lidí nakažených žloutenkou, chtěl jsem napsat blog o terénních programech zaměřených na toxikomany, jejich významu pro společnost a vlastně o tom, jaké jsou rozdíly mezi finanční podporou těchto projektů a léčbou nakažených.

 Protože jsem na to chtěl jít od lesa, potřeboval jsem k tomu informace. Nenapadlo mne nic jiného, než poslat mail na hlavní hygienickou stanici a také do nemocnice na Bulovce, infekční odd.  Několik informací jsem našel na internetu, ale většinou se jednalo o velmi teoretické výpočty nákladů, nic konkrétního. Doufal jsem tedy, že konkrétní informace dostanu od nejvíce povolaných. Potřeboval jsem fakta, tedy počet nemocných a průměrnou cenu léčby jednoho pacienta. Poslal jsem tedy maily a čekal…

Čekal jsem čekal, abych se dočkal toho, že mi informaci nikdo nepodá, neb si veškeré informování lidí vyhradil náměstek ministra zdravotnictví a hlavní hygienik MUDr. Michael Vít, Ph.D.

Můj další mail tedy směřoval do rukou nejpovolanějších, tedy hlavnímu hygienikovi.  Mail jsem poslal i na VZP, kde jsem o informace také požádal. Zatím co VZP mi neodpověděla vůbec, náměstek ministra mi po několika týdnech odpověděl. Pln očekávání jsem se vrhl na mail, abych zjistil, že jsem se nedozvěděl vlastně nic, krom jedné konkrétní informace a to počtu nakažených.  Ale alespoň něco, ostatní se neobtěžovali, nebo nemohli.

Chtě nechtě jsem musel usoudit, že jako běžný občan této země nemám nárok na informace, ačkoliv mám pocit, že na léčbu nemocných sám přispívám, pokud se jedná třeba o bezdomovce.  Přemýšlím nad tím, kde mám jako občan tedy informace získat, pokud nevystupuji jako lékař, zaměstnanec VZP, ministerstva zdravotnictví nebo novinář? Jo občane… víš, co můžeš.. NIC.

Nakonec jsem tedy znovu prohledal internet a znovu našel jen kusé, nekonkrétní informace. Dozvěděl jsem se, že náklady na léčbu pacienta, se pohybují mezi 1200 až 2200 korunami na den. Budu tedy spekulovat a vypočítám něco mezi, tedy částku 1750,- Kč, délku pobytu nemocného v nemocnici 3 týdny/21 dní.  Náklady na léčbu jednoho pacienta by tedy byly cca. 36 750,- Kč.  Podle informace, kterou jsem dostal od hlavního hygienika, je v současné době nemocných 602 lidí, tedy ke konci 39 týdne (pro informaci, za celý loňský rok to bylo 128 lidí). Částka, kterou tento počet nemocných stojí je asi tak 22 123 500,- Kč.

Rozpočet terénních programů jedné z největších organizací (Sananim) činí zhruba 6 800 000,- Kč (2007).

Věřím tedy tomu, že pokud by byla podpora těchto projektů 100%, jako že není, zmírnil by se počet nakažených, tedy by se ve výsledku vlastně ušetřilo. Vím, že se lidem nelíbí dávat toxikomanům jehly zadarmo, zadarmo je také likvidovat ale ve výsledku to přijde levněji, než nemocné poté léčit. Počet 602 lidí ale nejsou rozhodně jen toxikomani, ostatně asi jste slyšeli o tom, že se nemoc objevila i v bance. Stačí, když onemocní jeden člověk, pracující v kolektivu, využívající jedno WC a řetězová reakce může začít.  

Pokud ale zrovna „neletí“ epidemie, bývají často nakaženi právě toxikomani a těch se můj výpočet týkal, navíc u toxikomanů nejde často „jen“ o nemoc špinavých rukou, tedy žloutenku tipu A, ale o závažnější tip B, který se také déle léčí, tedy je dražší.  Tyto programy přispívají k tomu, aby se nemoc dále nešířila, šetří tedy také peníze, proto by se měly podporovat, jednou se to totiž může týkat i vás.

Na závěr pár informací, které můžete získat ZDE a přání, aby se vás žloutenka nikdy netýkala.