Ještě není leden a už jsem na mizině

Moje přítelkyně dostala cosi jako chřipku, nic zvláštního zvláště proto, že venku je zima. Chodila do práce, nechtěla na marodku, která by jí totálně zbabrala výplatu, tak v době volna ležela v posteli a drtila paralen, co to šlo. Nakonec se nedalo nic dělat, samoléčba nezabrala, musela k doktorovi a oželit pár svých stokorun, které budou chybět ve výplatě. Nic se neděje, říkal jsem si, zdraví je důležitější a nějak bylo, nějak bude. Když přijela od lékaře, tak se tvářila ještě hůř, než když tam jela. Myslel jsem, že se jí přitížilo, tak jsem fofrem připravil postel, aby mohla zalehnout a popíjet horký čaj s citronem, nechápal jsem, že za několik málo minut se budu tvářit úplně stejně.

No a tvářil jsem se… v momentě, kdy lékárnice (mimochodem, velmi milá.. J pozdravuji, to se jenom tak nevidí) přičítala jednu položku za druhou, až se zastavila někde na ceně 375,- Kč za pár krabiček s léky. Dobře, řekl jsem si, zdraví je důležité a zřejmě jsou to dražší léky, na které méně přispívá pojišťovna. Podíval jsem se na cenu a zjistil jsem,že pojišťovna neplatí nic. Dobře, řekl jsem si, zdraví je důležitější než peníze, asi jsou to speciální léky.

Za pár dní, když si šla přítelkyně pro další léky, tak jsem jí dal recept na lék, který mimo jiných užívám já s popisem, že za něj bude doplácet asi tak 30,- Kč, co jsem na něj doplácel posledně.  Za pár minut, kdy se vrátila, jsem se tvářil stejně blbě, jako před pár dny, tentokrát to vyšlo o patnáct korun levněji, tedy 360,- Kč, rozdíl oproti minulému vybírání toho samého léku cca 300,- Kč za dvě balení.

No nic, říkal jsem si… zdraví je důležitější.

Za pár dní jsem si šel znovu do lékárny vybrat zbývající léky,  které užívám od té doby, co mi odhalili vážnější nemoc ledvin a začali mne cpát léky, jako na běžícím pásu, cyklosporin, kortikoidy, léky na tlak..  no mraky. Pokaždé, když léky užívám, tvářím se jako smyslů zbavený (což určitě pochopí někdo, kdo užívá tak 10-15 léků denně). To ráno nebylo nic proti tomu, jak jsem se tvářil, když jsem se vracel z lékárny, zase jsem byl o pár svých stokorun chudší, tentokrát o 300,- Kč, ale dobrá, mám tak na dva měsíce pokoj, řekl jsem si. A zdraví je stejně důležitější, bez léků se neobejdu.

Za další týden jsme jeli na návštěvu k matce mojí přítelkyně (tedy skoro-tchýně). Přítelkyně si odskočila na kontrolu k lékaři. Skorotchýně mi mezi tím začala vyprávět, kolik doplácí za inzulín a za jiné léky, které užívá, jako diabetik. Také jsme se bavili o tom, kolik stojí dia potraviny a tak podobně, prostě jsme narazili na témata, která mne aktuálně zajímají. Později se ve dveřích objevila moje přítelkyně. Z jejího pohledu se dalo vyčíst vše… zkrátím to : 275,- Kč, jediné za co neplatila, byla antibiotika. Za chvíli jsem se tvářil hůř než ona.

No, dobrá řekl jsem si, tento měsíc jsme v lékárně utratili takových 1310,- Kč, ale zdraví je důležitější než peníze. Hnedka mne ale napadlo, jak že to bude vypadat od ledna příštího roku, to budeme ještě platit za recepty.

Tvářil jsem se ještě hůř než obyčejně a začal jsem uvažovat o bandáži žaludku, protože jestli to takhle půjde dál, budeme si moci dovolit jen ty léky, na jídlo nebude zbývat.

Tímto se omlouvám všem důchodcům a nemocným lidem, u kterých jsem nechápal, kam že to dávají peníze a ještě jsem k tomu měl řečičky. Omlouvám se diabetikům za to, že jsem někdy pochyboval o tom, že inzulín se platí, i když mám pocit, že jej nutně potřebují k životu.

A nakonec vyjadřuji hluboký obdiv nad tím, že jsou schopni ještě zaplatit byt a občas si koupit něco k jídlu.