Jaký si to uděláš, takový to máš aneb další polemika

Přiznám se, že mi přijde až celkem úsměvné, jak s kolegou D.H.R rozdělujeme lidi na dva tábory. Jedni s námi souhlasí, druzí by nás nejraději zašlapali někam do země. Za posledních několik dnů jsem se dozvěděl, že už vlastně nejsme dost Romové, pobavila mne zmínka o tom, že píšeme proto, abychom se zalíbili gádžům. Moje žena si ze mne už doma dělá srandu, že jsem rasista. Věci se ale mají trošku jinak.

Ani já, ani Radek ani nikdo jiný totiž rozhodně není o něco menší Rom jenom proto, že věci vidí jinak. Já celkem rozumím tomu, že moje poněkud radikální názory leží spoustě lidem v žaludku a někteří by byli nejraději, kdyby mi praskla klávesnice… ale otevřeně říkám, že pokud nebude další generace Romáků mít podobný pohled na svět jako D.H.R nebo moje maličkost a další a další lidé, budeme celé další generace řešit, proč jsme na okraji společnosti a proč jsme v postavení, ve které jsme.

Můj článek měl být polemikou s dalším článkem p. Kmeťa, který moje názory pravděpodobně vůbec nepochopil. Budu se tedy chvilku věnovat tomu, co v posledním blogu p. Kmeťo napsal.

Pán Banga  tak toto je diskriminácia, to že vy ste sa z diskrimináciou zo strany zdravotnej starostlivosti nestretol, neznamená že existuje...  Nie každý ma tak "jasno" vo veci ako vy, a nie každý má tak "silnú osobnosť" ako vy- "že tam budou coby dup." 

V tom je pane kolego rozdíl mezi mnou a Vámi. S diskriminací jsem se setkal i ve zdravotnickém zařízení a zbavil jsem se jí přesně tím způsobem, který jsem popisoval. A to nemá co dělat se silnou osobností ale s prostou logikou. Když je dilino na konci drátu nácek a nechce přijet tak fajn, tak ať si za svoje chování nese zodpovědnost se vším všudy, bude riskovat?

Nie každý sa dokáže v živote pobiť za svoje práva, za kúsok miesta na dôstojný život, nie každý róm, ak je teda reč o rómoch, sa vie vyhádať za svoje miesto v živote...

Od toho tu jsou stovky sdružení, do kterých tečou peníze. Není ale možné celý život čekat, že někdo udělá něco za mě, jestli si chci najít svoje místo, musím si ho zkusit najít sám, tak jako to udělalo mnoho Romů o kterých se ovšem nemluví.

Od roku 1950 až do roku 1989 bolo viac ako polovica detskej rómskej populácie preradených do osobitnej školy.... to každý druhý rodič mal ísť do školy vyhádať inú školu pre svoje dieťa? Tu je vidieť ako ste ďaleko od reality p. Baga a zrejme vám chýba aj niečo čomu sa vraví cit, súcit a ochota pobiť sa aj za iného človeka...

Daleko od reality jste především Vy pane Kmeťo. Žijete jen ve své, ublížené ulitě a odmítáte si připustit, že co jsme si nadrobili, to si musíme i sežrat.  Kolem roku 1996 se na pražském Žižkově udála akce kulový blesk, kdy devadesát procent romských dětí segregovali do jedné jediné základní školy, aby tím ostatní školy „vyčistili“ za tichého souhlasu radnice a spolupráce ředitelů škol. XXX organizací se pokoušelo situaci řešit a reagovalo se na zjevný rasismus, ale kosa na kámen padla ve chvíli, kdy Romáci odmítli spolupracovat na návratu svých dětí do ostatních škol. Části z nich vlastně vyhovovalo, že jsou romale u sebe.. akorát se ze školy stalo ghetto . Podobná situace nastala o deset let později na Kladně a naše pokusy o řešení narazily na stejný problém.

Já Vám napíšu jak se věci mají. Velká část Romských dětí se do zvláštní školy dostala jenom proto, že jejich rodiče nebyli schopni se s nimi doma učit a nakonec byli rádi, že dítě do zvláštní školy přešlo. Ve zvláštní škole totiž nebylo nutné se dětem věnovat a ani požadavky školy nebyly tak veliké. Kdyby se rodiče dětem věnovali už v dobách o kterých píšete, nemusíme už dneska řešit diskriminaci a rasismus. A je to celé dáno mentalitou větší části Romáků, kteří nejsou schopni uvažovat o budoucnosti a žijí ze dne na den. Dostat prachy, prožrat, prochlastat, dělat pijatiky a slavit. Za pět dní ani koruna, do zastavárny s televizí a vším co je doma, zase chlastat a žrát řízky, hulit Marlboro  a když jsou prachy, tak zase všechno vykoupit… a takhle pořád dokola. Právě díky tomuto přístupu k životu jsme tam, kde jsme… a buďte tak laskav, neříkejte mi, že velká část rodin žila jinak. Já jsem mezi Romy vyrostl a velká část jich tak žije i dneska. A že nic nemají a chcípají hlady? To je jejich věc. Pořád dokola se mluví o tom, že se má někomu pomáhat a kdesi-cosi…  ale co třeba si říct, jaká je realita?

A teď mi zase vyprávějte něco o tom, že nemám ochotu se prát za jiné. Mám… ale za ty, kdo chytnou šanci za pačesy. A z debility už jsem vyrostl, nemám růžové oči.

Žiaľ p. Banga v normálnej spoločnosti rasizmus a diskriminácia funguje, ak si však myslíte, že Vaše písanie a písanie p. D.H.R  nie je medvedia služba, tak ste obaja na veľkom omyle! Komu poslúžili Vaše články? Ľuďom, ako sú napríklad mnohí diskutéri, ktorý bez mihnutia oka, keby mohli, poslali rómov do plynu, a nebuďte tak naivný, že by Vás, alebo mňa, alebo iných, ako oni hovoria slušných rómov ušetrili... Ja vo všetkých mojich článkoch sa snažím rovnakým dielom veci pomenovať, tí ktorí dobre čítajú moje články, vedia, že dávam aj veľký podiel viny v akom sa nachádza rómske obyvateľstvo stave, aj nám rómom, ale jedným dychom dodávam, že podiel viny je aj na strane majority. Musel by som byť slepý, keby som tvrdil, že majorita nenesie vinu, v akom stave sa rómske obyvateľstvo nachádza.

Tady to už hraničí s paranoidní schizofrenií, bez urážky. Kdybychom se na věc koukali takhle, tak zůstaneme zabarikádovaní doma a nevycházíme ven.

Romáci to mají v uplatnění těžší. V některých případech kvůli diskriminaci, někdy kvůli vlastní neschopnosti a někdy prostě jenom proto, že po špatných zkušenostech už Romáka prostě nikdo nezaměstná, ani kdyby byl nejlepší na světě. Není co si nalhávat. Je potřeba pomoci těm, kdo nemají možnost nebo dostatečnou motivaci a drzost k tomu, aby si našli cestičku sami. Ale kdo nechce… tak ať si….. doplňte sám. Každý má šanci, jen je potřeba po ní skočit tak, jako to udělalo mnoho jiných…. Ríša Samko, Jarmila Balážová, Ondra Giňa ml. a další stovky  romáků, co žijou normální a spokojený život.

P.B