Totalita v demokratickém převlečníku

Věrozvěsti oné opravdové demokracie, kterou nám tady už dva roky předvádějí, jsou pohoršeni představou, že by snad někdo mohl mít pocit, že se k nám vrací totalita a že snad se někomu za totality žilo lépe než dnes.

Východiskem tohoto pohoršení je naprosté odtržení od reality a nepochopení hlasu veřejnosti – toho hlasu, kterému by demokraté především měli naslouchat.  

Tak si to ujasněme: totalita je v naší historii období let 1948 – 1989, které se vyznačovalo především tím, že zde byla všeurčující ideologie – v té době marxismus-leninismus - která se stala zaklínadlem pro všechno. Vlády se ujala jediná politická síla, sama sebe potvrdila Ústavou jako svrchovanou a podle své ideologie pak řídila společenský, ekonomický i kulturní život v zemi, vstupovala s ní lidem do soukromí a neštítila se ani hrubého násilí. 

Prakticky se to pak projevovalo nízkou životní úrovní, ekonomickým úpadkem a devastací obecné morálky. Nemohli jsme cestovat, nemohli jsme svobodně vyjadřovat svoje názory a museli jsme akceptovat špatná rozhodnutí nekvalifikovaných tupců, kteří měli jednu výhodu: byli ve straně a strana je měla ráda.

Dnes jsme o 30 let dál, změnil se svět kolem nás a nastupuje již druhá generace lidí, kteří totalitu nezažili. V tom je samozřejmě pro budoucnost velká naděje, ale my, kteří jsme totalitu zažili, začínáme cítit některé známé signály. Vše začíná tím, že ideologie převažuje nad rozumem. Všem je dnes jasné, že neobnovit zdanění mezd tak, jak to předchozí vláda slíbila, setrvat na zrušení superhrubé mzdy, je nerozumné. Proč na tom tato vláda trvá? Protože je to její ideologický postulát. Ať to stojí co to stojí. Také neobnoví EET, nezavede ani žádnou jinou kontrolu nad příjmy v hotovosti a raději oželí unikající daně, protože je to její ideologie. 

Jistě, že tu nemáme jedinou vládnoucí stranu. Máme pětikoalici, kterou drží pohromadě jenom a pouze ideologie, v tomto případě poměrně jednoduchá: Antibabiš. Za tuto soudržnost pěti jinak nesourodých politických stran platíme nemalé náklady. Jednak máme ve vládě několik neschopných, slabých ministrů, protože je nikdo není schopen vyměnit. 

Ideologie vede čelné představitele státu na Tchaj-wan, aby tam zcela zbytečně provokovali důležité obchodní partnery. Jeden se nedohodne s lékaři, druhý naštve učitele, třetí chce vystoupit z OSN, čtvrtý nám zbytečně zdraží energie a premiér Fiala odráží názory veřejnosti s tím, že jsou pro něj nepochopitelné. Není divu, když tráví čas nakupováním Nutelly. Vláda prokazatelně lhala a zkoušela na lidi různé „fligny“,  a to nefunguje. To může dělat jen vláda v totalitě, která si – s podporou své ideologie – poslušnost vynutí na lidech násilím. 

Na této cestě se zjevně ocitáme. V Poslanecké sněmovně má pětikoalice – jak sama s úsměvem prohlašuje - pohodlnou většinu a když potřebuje, tak ji využije až na samou hranu Ústavy (a možná i za ni, to se ještě dozvíme). Omezí diskusi, odhlasuje si, co potřebuje a jede se dál. Do Senátu, kde má stejnou převahu a kde moudří senátoři odhlasují rovněž vše potřebné. Pak to dojde k prezidentovi, který sice udělá několik „ofuků“, ale nakonec podepíše důchodcům zkrácení penzí a národu zvýšení daní, protože moudře uvážil, že to jinak nejde. Samozřejmě, že by to šlo jinak, kdyby před dvěma lety přišla do vlády garnitura připravená, s promyšlenými projekty a reálnou vizí. Kdyby to byly silné osobnosti a ne amatéři, posbíraní narychlo, kde se dalo. To, co předvádějí je spíš programová impotence než správa věcí veřejných.  

Nyní je ta správná doba, kdy by nám premiér nebo prezident měli říct, jaká je situace a jak se z ní dostaneme. To ale tato vláda zjevně netuší. Takže se spíš dočkáme dalších vánočních a novoročních povídaček, tedy dalšího prázdného marketingu na téma „za všechno předchozí vláda“. Je to smutné, ale víc než marketing nám tato vláda zatím nepředvedla a jak se ukazuje, ani ten už na lidi moc nefunguje.