Pan Hampl opět perlí

Předseda Národní rozpočtové rady nedávno publikoval své postřehy z jednání Ústavního soudu, věnovaného otázce snížené valorizace důchodů.

Sepsal celkem dva argumenty, obhajující tento vládní podraz a ač se hodně snažil, ani jeden se mu úplně nepovedl. Třetí odstavec využil k nakopnutí CERGE institutu a konkrétně jejího zakladatele prof. Švejnara za to, že k Ústavnímu soudu nedodali svůj názor. Možná spíš kvůli tomu, že se odmítli angažovat ve sporu, který nabývá politických rozměrů, což prostě někomu nesedí, a jiného to neobyčejně láká.

Pojďme ale k těm argumentům: předseda NRR tvrdí, že údaj o inflaci za leden 2023 (zveřejněný počátkem února) byl kolosálním překvapením, a ještě větším překvapením byla tzv. „důchodcovská“ inflace, která se počítá trochu jinak a byla vyšší než ta klasická. Jestli byl těmi čísly překvapen a zaskočen pan Hampl, tak byl dost osamocen. Už v září 2022 dosáhla inflace 18 % (a ta „důchodcovská 19,6 %). Po mírném poklesu v říjnu byla v listopadu důchodcovská inflace 18,8 % a v prosinci 18,6 %. Nebylo tedy velkým překvapením, že celková inflace stoupla v lednu na 17,5 %! Konec konců to bylo způsobeno zásahem vlády do regulace cen energií, o kterém se dopředu vědělo. Už nejméně od září 2022 bylo jasné, že valorizace důchodů v roce 2023 bude vysoká, že zákon je funkční pro roční inflaci zhruba do  5 % a že by se s tím mělo něco udělat. Pan Hampl si může přečíst řadu komentářů z konce roku 2022, aby si to připomněl. Takže žádné velké překvapení a také žádný důvod pro vládu, aby s opatřením čekala. Jediné rozumné vysvětlení tohoto postupu je, že vláda nechtěla iritovat voliče negativní zprávou před prezidentskou volbou a spoléhala na svou převahu v Parlamentu, kde si prostě prosadila režim legislativní nouze. 

Ten – mimochodem – zdůvodnila tím, že při zachování valorizace v původní zákonné podobě by vznikla národohospodářská škoda 400 miliard korun – tedy významná. Tato částka je ale čistě teoretické zvýšení výplaty důchodů za období do roku 2060!!! Vydělte si to 36 roky a jde o 11 miliard ročně pro 2,5 milionu důchodců, kterým by stát přidal měsíčně k důchodům asi 370 korun. Jak může někdo říct, že by toto byla významná národohospodářská škoda? Chce se tím říct, že výplaty důchodů jsou škody? Škody vznikají, když se ze státního rozpočtu krade, ne, když se vyplácejí důchody, na které si každý pracující člověk povinně přispívá!!! Byl-li někdo překvapen zvýšením důchodů o průměrných zhruba 1.700 Kč, bylo by bývalo zvýšení o 1.500 nebo o 1.200 pro vládu přijatelné? Proč to tedy vláda snížila rovnou o tisícovku? A kdo říká, že se nemohla valorizace v klidu upravit pro příštích 35 let? To jenom vláda potřebuje bombastické číslo, aby před Ústavním soudem zakryla vlastní chybu. 

Ale zpátky k argumentům pana Hampla. Jinak sympatický člověk se pustil také do problému retroaktivity, která v případě valorizací důchodů spočívá v tom, že důchodcům vzniklo oprávněné očekávání, které vláda následně zrušila – tedy poté, kdy toto očekávání vzniklo a bylo zákonem jasně dané. Pan Hampl dovozuje, že by se vlastně nedalo valorizovat nikdy, protože nárok na valorizaci vzniká postupně s vývojem inflace a každá změna jejího výpočtu bude tedy zasahovat do minulosti, do nároků již teoreticky vzniklých. Ani to ale není pravda. Změny valorizací mohou být vyhlášeny na příští období, tedy včas. Pokud ovšem vláda nesleduje své politické záměry a nesnaží se ovlivnit prezidentské volby tak, aby dosáhla absolutní ústavní převahy na všech stupních zastupitelské demokracie. 

Jestli chtěl pan Hampl ovlivnit rozhodování Ústavního soudu, tak ve středu zjistíme, zda se mu to povedlo. Velmi bude záležet nejen na meritu rozhodnutí, ale také na jeho zdůvodnění. To nám všem ukáže, nakolik je Ústavní soud zájmově propojen s politikou – možná nám pro mnoho let do budoucna potvrdí, že je politicky zcela nezávislý. Nic jiného bych si nepřála víc.