Opozice se právě zesměšnila

Takže si to shrňme. Koncem minulého týdne se opozice hrdě bije ve Sněmovně v prsa, že nouzovému stavu, vyhlášenému Babišovou vládou a na jeho žádost několikrát prodlouženému, nedá už ani den. 

V polovině týdne následujícího tu máme opozici smířenou s vládou. Jaký to kontrast!

První, co musí každého praštit do oka, je náhlý souhlas s nouzovým stavem. Abychom si rozuměli, mně v principu nevadí nouzový stav. Vadí mi, že byl vyhlášen nezákonně. Tohle  se vrátí a vymstí, byl překročen jeden z hraničních kamenů demokratického státu. Stejně se to vymstilo téměř přesně před 63 lety. Také v únoru 1948 byly totiž lehce porušeny či ohnuty platné zákony a všichni se tvářili, že je to vlastně v pořádku, protože to tak musí být. Následky jsme si nesli hodně dlouho, v širším pohledu si je neseme dodnes. A ta paralela, jež se sama nabízí, působí až děsivě.

Opozice se totálně zesměšnila. Ne tím, že vyjednává s vládou o zákonu, kterému se zvyklo říkat pandemický. To je jejím svatým právem, že se snaží ovlivnit podobu chystaného zákona; a zvláště v situaci, kdy vládne vláda menšinová, je to snad i jejím úkolem. Problém je v tom, jak zdůvodňuje současný stav. Neměla prý jiné páky, jak donutit Babiše k jednání, než zamítnout schválení prodloužení nouzového stavu. Tento její krok byl v pořádku, ovšem co teď? Zákon byl porušen, a jak se zdá, nikomu to nevadí. Vláda protiprávně vyhlásila nouzový stav, a ti samí, kteří nechtěli dát vládě už ani den a souladu s platnými zákony prodloužení zamítli, teď přikyvují na to, že nouzový stav do konce února potrvá. Možná dokonce bez snahy dát mu nějaký formální právní rámec. Zdánlivě drobnost, vzato do důsledků je to děsivé.

Absolutně odmítám tezi, že po neschválení prodloužení nouzového stavu vláda vyhlásila nový. Neexistovala žádná nová situace. Nikdo neměl námitky, když ho po několikaměsíční pauze vyhlásila na podzim. Nešlo ani tak o tu pauzu, i když i časový odstup tu jistou roli sehrát může, ale koronavirová pandemie v tu chvíli skutečně nabírala na obrátkách - což trvá dodnes. Stejně tak by nikdo neřekl ani popel, kdyby v pondělí došlo k ničivým povodním a nouzový stav by byl vyhlášen v reakci na ně. Nic takového se ale nestalo. A opět mi v principu nevadí, že ve chvíli, kdy ve Sněmovně prohrála, snaží se vláda o řešení nastalé situace. Musí se tak ale dít v zákonných mezích. A to je, oč tu běží. A smutné je, že jediný, kdo si (zdá se) stojí za svým i nadále, je Okamurův spolek.

Určitě ještě uslyšíme podrobná zdůvodnění, proč byly znásilněny zákony, a ústředním motivem bude, že to jinak nešlo. Štve mě ta česká taktika „jinak to nejde“. Chcete malý výčet? Půjdeme hezky od začátku. Revoluční takzvaná „vláda národního porozumění“, jež měla odstavit komunisty od moci, měla v sestavě většinu komunistů, kteří si navíc podrželi post premiéra. Protože to jinak nešlo. Vláda se nechala jmenovat Husákem, protože to jinak nešlo. Komunisté musí jít do voleb, protože to jinak nešlo (protože nejsme jako oni). Díky, pane prezidente. Ano, vy, který jste se nechal zvolit většinově komunistickým parlamentem. Protože to jinak nešlo, samozřejmě. Když nám po pár letech padla vláda, schválila si Sněmovna ústavní zákon o zkrácení vlastního volebního období, ač Ústava mechanismy, jak dojít k předčasným volbám, zná. Že to jinak nešlo, to snad v tomto případě ani nebyla pravda - stejný postup Ústavní soud totiž napodruhé odmítl. Na postu ministra financí jsme měli estébáka, protože to jinak nešlo. A tentýž nám teď dělá premiéra, protože to jinak nejde. Omlouvám se, jestli výčet není úplný.

Vláda mimochodem předvedla logický veletoč, jak se v podobných situacích nakonec dá očekávat. Po faktickém ukončení nouzového stavu vláda vyhlásila nový. Podle zákona ho ale může bez souhlasu Sněmovny vyhlásit na 30 dnů. Není jistě nic protizákonného, vyhlásí-li ho na dobu kratší. Přijměme tedy na chvíli zvrácenou vládní tezi o novém nouzovém stavu a uvažujme v jejích intencích. Nouzový stav je vyhlášen na 14 dnů. Z toho plyne, že vláda má ještě prostor dalších 16 dnů, po které může „nový“ nouzový stav ještě prodlužovat, aniž by k tomu potřebovala souhlas poslanců. Proč se tedy opozice zaklíná ujišťováním, že vládě, respektive jí vyhlášenému nouzovému stavu, nedá už ani den?

Ani den...

Ani den...

Slyšíte, jak to zní?

Věříte vůbec ještě něčemu?