Alpská tour (1.)

Nové cíle nejsou k zahození nikdy, tím méně v případě cest. Jenže tahle byla především ve znamení deště, který sice nepřicházel pravidelně, zato ale s naprostou jistotou.

1. kapitola: Nabburg (21. června 2024)

Léto vládne severní polokouli něco málo přes třináct hodin a já vyjíždím na cestu v trochu netypickém čase, to znamená krátce po poledni. Třicetistupňové vedro úspěšně eliminuje klimatizace, energii dodá jednoduché menu u KFC. Což tedy není pro tuhle cestu zrovna typické, ale stíhám ho ještě předtím, než opustím české území, a tak dejme tomu, že se to vlastně nepočítá.

Cíle budou skutečně nové, a to prakticky bez výjimky. A měl bych snad předeslat, že poprvé za všechny roky, co můžete číst moje zápisky z cest, v prvním letním termínu nedojedu do Maďarska. Dokonce ani moře tentokrát nebude. První den tím pádem chybí i rituální zastávka v Českých Budějovicích, neboť ze Středních Čech jedu směrem na západ. Hranici na dálnici D5 u Rozvadova přejíždím po půl druhé. Jasně modrá obloha je pryč. Dlouho nevydržela, na cestě jsem hodinu a půl.

Zatímco někdejší celnice byla úspěšně zbourána, kousek za hranicí si německá policie zřídila kontrolní stanoviště, na které je z dálnice svedena doprava. Logiku bych v tom raději nehledal.

Asi 40 kilometrů za hranicí leží Nabburg, šestitisícové a velmi staré město, jehož existence je doložena už k roku 1040, stopy osídlení však ukazují už na 7. nebo 8. století. Město se úspěšně rozvíjelo do roku 1420. Tehdy ho vyplenili husiti. Nabburg reagoval tak, jak musel: uspíšil výstavbu opevnění, a druhému husitskému nájezdu v roce 1433 již odolal. K třetímu pokusu již nedošlo, neboť krátce po tom druhém tahle podivně adorovaná kapitola české historie skončila.

Nabburg si dodnes uchoval starobylý ráz. Jeho předměstí musela být zčásti obnovena, za to zase může neblahá kapitola dějin německých, ale historické jádro zůstalo velkých škod ušetřeno.

Navštívíte-li Nabburg, záhy shledáte, že je to město velmi malebné. Vejít se dá třeba jednou ze dvou bran, a můžete jimi dokonce projet i autem. Co překvapí, ale rozhodně potěší, je fakt, že parkování je tu zadarmo. Potřebujete pouze parkovací hodiny, u policejní stanice vám povolí 30 minut.

Stačí však popojet o pár desítek metrů dál až na náměstí Oberer Markt. Tam můžu stát dvě hodiny, a to mi bohatě stačí.

Brána Mähntor (to je ta o pár fotek výše) byla postavena v roce 1532, to jen tak pro úplnost. Na náměstí vám padnou do oka dvě stavby: Stará radnice (německy Altes Rathaus) ze 16. století...

... a gotický Farní kostel sv. Jana Křtitele (německy Pfarrkirche St. Johannes Baptist). Ten byl postaven mezi roky 1300 a 1359, a jakkoli jde o stavbu poměrně rozsáhlou, fotí se velmi špatně. Ke stísněným poměrům připočtěte ještě fakt, že náměstí je v kopci. Věž ale samozřejmě přehlédnout nejde,

... a jelikož jsou dveře odemčené, mohu nahlédnout dovnitř.

Nový prvek na náměstí představuje kašna, sice ve výrazně modernistickém stylu, ale staré náměstí nijak nenarušující. Stojí tu od roku 2002 jako připomínka partnerství Nabburgu s francouzským městem Castillon-la-Bataille.

Staré jádro je možné obejít po okružní cestě, jež zčásti vede po někdejších městských hradbách.

Není mi moc jasné, čím přesně místní přesvědčují čápy, aby se z Prašné věže (německy Pulverturm) neodstěhovali jinam, ale nutno říct, že čápi už tu bydlí desítky let. A tak se stali neoficiálním symbolem města. Název věže je nepochybně odvozen z faktu, že tu byl uskladněn střelný prach, ale její původní název, byl-li vůbec jaký neznáme. Střelný prach se v Evropě rozšířil ve 13. století, věž je však o něco starší.

Od věže, stále podél městských hradeb, dojdu k Horní bráně (německy Obertor). Ta je stará asi pět set let, ovšem oblouk pro větší vozy byl ve zdi probourán až v roce 1913.

Nad ním vede schodiště, sice volně přístupné, ale daleko se nedostanu. Věž nad bránou je totiž využívána jako kancelář, a ani v Německu se v pátek ve tři odpoledne nepracuje.

Aspoň k něčemu ty schody dobré jsou, je odtud dobře vidět na nové části Nabburgu.

Také vidím mnohem lépe na miniaturní Kostel sv. Vavřince (německy Sankt Laurentius) z roku 1489. Původně šlo o kapli, postavenou na místě kaple předcházející. Ale o té nic nevím.

Ač je tedy kostelík částečně zakryt, tento pohled je rozhodně povedenější než ten ze země. A také tady je otevřeno. Vnitřní vybavení je však novodobé. Někdy na počátku 19. století přestal totiž kostel kvůli sporům o vlastnictví sloužit svému účelu. Po více než století se v něm začaly sloužit protestantské mše.

A to je z vycházkového okruhu vše, kostel sv. Jana Křtitele je na dohled a parkoviště zase pár kroků od něj. Před sebou mám přes tři hodiny jízdy, a do auta sedám akorát včas.

Hned po odjezdu začne pršet, a na dálnici už je to přímo liják. Z třiceti stupňů spadne teplota na čtrnáct. Počasí vůbec udělá během cesty zajímavý veletoč: když se déšť konečně přežene, vrátí se teploměr na osmadvacet.

Kolem páté přejedu z Bavorska do Bádenska-Würtemberska. Pamětihodnosti tentokrát nebudou, moji pozornost poutá Bratwurst u jedné z benzinek. Taky aspoň něco málo dotankuji, i když cena 2,12 za litr nafty už tak lákavá není.

Po sedmé hodině jsem konečně na místě. Horb am Neckar, město asi 50 kilometrů na jihozápad od Stuttgartu (s nímž jej spojuje právě řeka Neckar), je místem, odkud zítra vyrazím dál. Alpy jsou teprve přede mnou.

FeWo, což si asi správně vyložím jako Ferienwohnung, je místem příjemným. V podstatě jde o byt 2+kk za nějakých 57 eur na noc. Za ty peníze je to přímo luxus.

———————————

Poznámka: Veškeré fotografie ve všech cestovatelských denících jsou moje vlastní.