EET má dovolenou

Už toho asi měla dost a vzala si dovolenou. Odjela do Karlových Varů, aby pochytala nóbl móresy z kolonády, a také si dala pauzu od Babiše. 

Při každém vyjetí účtenky si jeho jméno berou zákazníci do pusy. Nikdo její účtenky nechce, každý je odmítá. Občas je po mně zákazník hodí se slovy, že jim to nikdo neproplatí. Ať je pošlu Babišovi, nebo že ho nebudou podporovat. Sem tam zazní i vulgarismus, jako bych já za to mohla, nebo snad moje pokladna.

Oranžová pokladna se rozhodla, že nebude také podporovat zmíněného pána a bude stávkovat. Nejdříve stávkovala jen sem tam. Vždy jsem jí domluvila. Dokonce jsem ji nechala natáhnout nový kabel. Vše jí ale bylo málo a v pondělí řekla rázně dost. Už neodešlu ani jednu jedinou účtenku a dělejte si se mnou, co chcete. Blikala na mě varovným červeným očičkem, že to opravdu myslí vážně a tvářila se nabubřele. Milostivě mi na požádání vyjížděla účtenky, ale ne ledajaké. Vždy dlouhé jak týden do výplaty a nezapomněla připsat varovně „neodesláno“. Jednoduše a zkrátka jako by mi říkala: ,,trhni si, mám dovču.“

Ten den bylo tropické horko a já si připadala mokrá jak dveře od chlíva. Pokladničku jsem nesla pořádně zabalenou na Hybešku v Brně. Třeba poslechne někoho tam, nebo alespoň dostanu radu jak na ni. A ejhle, moje milá holka se před technikem nakrucovala a fungovala jako by nic. Přestala mrkat a poslouchala na slovo. Já si v ten okamžik připadala jak blbec. Rozhodla jsem se, že si ji domů už nevezmu. Ať si ji tu nechají na pozorování a zjistí, co to mělo v obchodě znamenat.

Druhý den ráno mi volá technik, že už zlobí i u nich. Nechce se jim replikovat a nechce spolupracovat. Opět ji zabalili do jejího kabátku a odeslali na nejvyšší místo. Tentokrát jela až do Karlových Varů. Až tam, kde jsou léčivé prameny, na druhý konec republiky.

Čtrnáct dní si pobyla pokladnička v lázních. Pořádně se v ní pošťourali a dali ji co proto. Také si pěkně odpočinula od odesílání účtenek. Přitom neví, že až se vrátí, ji čeká dvacetičtyřhodinová směna. Zkrátka musí dohnat vše, co zameškala.

Popravdě mohu říci, že se mi bez ní žilo celkem dobře. Jediný, komu se po ní stýskalo, byl salonní kocourek Venoušek. Však spolu zažívají den co den plno lumpáren a jsou nerozlučná dvojka.