Jano, do těch Karlových Varů jsi měla jet zároveň s pokladničkou. Zasloužíš si relax za hezký blog

Jitko, děkuji. A relax bude o víkendu

K tomu všemu můžeš Jano doufat, že tvoje pokladnička tam (v K. V.) opravdu každý den absolvovala koupel v mattonce a ve světoznámých lázních dodržovala pitný režim. V případě opačném budeš muset v případě opravy druhé tou mattonkou potom omejvat sama sebe. Jo, a karma

Děkuji Petře

Hezký příběh, karma. Něco podobného jsem zažil s křoviňákem. Ne a ne nastartovat. Byl to už můj třetí za pět let stejného typu i značky, takže se nedá říct, že bych nevěděl jak na to. Zkoušel to i syn a nic. Vzal jsem ho do opravny do vedlejšího města. Ještě před vraty jsem ho položil na zem a tři minuty pokoušel nastartovat. Ani neškrtl. Dal jsem si ho přes rameno a srdnatě vstoupil do dvora.

"Dobrý den, já vám volal, jde o ten křoviňák."

"To je on?" ukázal prstem.

"Ano."

Jen tak zdálky vzal za šňůrku a lehce trhl. Křoviňák se spokojeně rozběhl a od té doby už startoval pokaždé. Byl jsem tam za úplného tydýta.

"Co jsem dlužnej?"

"Prosím vás jděte," mávl rukou nad výstavním pitomou.

Děkuji. Pěkný příběh tak hlavně, že ten "lump" naskočil To se mi stalo i s autem, které mi ne a ne nastartovat. Zavolala jsem autoservis. Když přijel opravář, sedl do auta a říká: ,"Paninko, proč jste mi hned neřekla, že svítí imobilizér? Ušetřila byste nám cestu." Já ani nevěděla, že tam nějaký jeNyní už to vím.