Potíže s islámem

Před několika týdny bylo v Nizozemí zahájeno trestní stíhání Geerta Wilderse, poslance tamějšího parlamentu, kvůli hanobení islámu. Wilders je mimo jiné autorem krátkého filmu Fitna, který islám kritizuje a dává do velmi přímého kontextu verše Koránu vyzývající muslimy k zabíjení nevěřících s videozáznamy muslimů, kteří...  zabíjejí nevěřící.

Film působí značně neobjektivně a zaujatě. Ale jak jinak může působit, má-li zobrazovat skutečnost? Do budov WTC nenaletěli buddhisté. Hinduisté neodpálili bomby v londýnském metru. Není snadné najít na internetu video, v nemž by ateista ve jménu toho, že žádní bohové neexistují, někomu pomalu uřezal nožem hlavu. A Korán, dokonalé slovo Boží nezměnitelně platné po všechny časy, je plný veršů, které muslimy vyzývají přesně k těmto činům. Tito lidé dělají jenom to, co jim jejich Bůh nařizuje.

A přesto hlavní hrozba islámu nepřichází v podobě, na niž se Fitna zaměřuje. Násilí, vraždy a atentáty svobodnou společnost zlomit nedokáží. Mnohem větší nebezpečí představuje postupné pronikání islámu do politiky a legislativy. A to se paradoxně nejlépe ukazuje právě v reakci na tento film. Podívejte se, co si o tom myslí můj oblíbený hlas zdravého rozumu z britského Londonistánu, Pat Condell: 

(Další videa od Pata Condella jsou například tady, tady nebo tady. A jiná videa k tématu třeba tady, tady nebo tady. )

Tento okamžik je významný zvlášť z jednoho důvodu - je nám stále dokola opakováno, že islám není nebezpečný, protože všichni jihadisté jsou vlastně pouze extremisty, kteří si islám špatně vykládají a kteří nereprezentují všechny muslimy. To první je lež a to druhé do jisté míry pravda, i když davy nejen Egypťanů, Pákistánců a Iránců tančící v ulicích po 11. září také o něčem vypovídaly. Tento argument už ale odteď není relevantní. Od zahájení trestního stíhání Geerta Wilderse je nad veškeré pochybnosti jasné, že islám představuje akutní významnou hrozbu. Nyní už nejen proto, že je mnoho jeho vyznavačů ochotno ve jménu šíření víry zabíjet, ale především proto, že začíná ničit naše svobody a podrývat demokracii, která se o tyto svobody opírá.

Vždyť jakým způsobem může otevřená společnost vzdorovat totalitním tendencím náboženství, o němž už není ani dovoleno hovořit? Zákaz kritiky je prvním krokem každé diktatury. První generace přestane mluvit a ta příští přestane i přemýšlet. A je jasně patrné, že strach z islámské totality je skutečně opodstatněný. Z desítek zemí s majoritou muslimského obyvatelstva pouze Turecko připomíná demokracii. A to jedině proto, že se ze všech sil snaží udržet islám - který ovšem výslovně hlásá jednotu světského a duchovního života - mimo politiku. A zřejmě se dožijeme zjištění, jak dlouho se něco takového může dařit.

Ve všech ostatních muslimských zemích existuje ve větší nebo menší míře autoritativní režim, s nímž se nevyhnutelně pojí korupce, cenzura, policejní svévole a neefektivita. Ženy jsou v těchto státech většinou odsouzeny do role rodiček dětí pečujících o domácnost; jinými slovy je tak polovina ekonomicky aktivního obyvatelstva vyřazena z podílu na efektivní tvorbě hodnot. Náboženský fundamentalismus znemožňuje prakticky jakékoliv vědecké bádání. Muslimské země představovaly ještě ve středověku výspu civilizace a pokroku. Ve 14. století, po úspěšném odražení křížových výprav, se ale naplno projevil utrpěný kulturní šok. Reakcí muslimského (zvláště sunnitského) světa byl návrat k tuhým kořenům absolutní zbožnosti a tudíž i smrt svobodného myšlení. Od té doby islámský svět nepřispěl prakticky ničím k rozvoji lidského poznání a stal se zcela závislým na přílivu nových myšlenek a technologií ze Západu. Všechny tyto faktory vedou v důsledku k tomu, že pokud se pod islámskou zemí nenachází oceán ropy, její průměrní obyvatele budou nuceni žít ve více nebo méně mizerných podmínkách. Islám je přímou příčinou ekonomické, politické i kulturní bídy. I relativně nejsvobodnější Turecko dosahuje oproti České republice pouze přibližně poloviny HDP na hlavu, cenzuruje tisk, vysílání i internet a dopouští se mučení. A to neprošlo čtyřiceti lety socialismu a nebylo od první světové války významně zasaženo žádným vojenským konfliktem. Židé obklopení ze všech stran nepřáteli dokázali během půl století z absolutní nuly vybudovat svobodný prosperující stát. Jaká je asi příčina neúspěchu všech jejich sousedů?

Muslimové utíkají do Evropy před chudobou a útlakem. A jakmile sem dorazí, první snahou přinejmenším části z nich je zavést zde hlavní příčinu chudoby a útlaku. Mnoho imigrantů je navíc nuceno uprchnout ze své rodné země, protože jejich postoje jsou i na tamější poměry příliš radikální. Egypt a Maroko mají určité limity toho, do jaké míry je islamismus ještě přijatelný. Nikoliv tak Evropa, která s otevřenou náručí příjme všechny uprchlíky, podělí se s nimi o své bohatství, zajistí jim svobodu a bezpečí a potom jim přispěje na stavbu mešitu, z níž mohou hlásat nutnost celosvětové islámské revoluce a zániku západní kultury.

Celá věc ovšem nekončí touto bezbřehou tolerancí. Muslimům je navíc z nějakého nepochopitelného důvodu ustupováno na úkor všech ostatních. V Británii je muslimským mužským imigrantům - a pouze jim - dovoleno mít více manželek a na každou z nich zvlášť pobírat státní příspěvky. Také tam platí zvláštní pravidla pro muslimské zaměstnance, kteří například nemusí při práci v supermarketech manipulovat s alkoholem. Když dánští kreslíři využili svého ústavně zaručeného práva na svobodu projevu a muslimové zareagovali vypálením dánských ambasád, většina evropských politiků se porvala o to, komu se podaří plazit se hlouběji. Totéž se odehrálo o 17 let dříve v případě Salmana Rushdieho. Jak by asi vypadala globální reakce na útoky z 11. září, kdyby se ukázalo, že pachatelem byla skupina židovských fundamentalistů a jejich cílem bylo dosažení nadvlády judaismu nad celým světem? Slyšeli bychom potom ze všech stran ujišťování, že se skutečným judaismem to nemělo nic společného? V České republice snad není potřeba vysvětlovat, co je to appeasment. 

Všem by mělo být umožněno svobodně věřit iracionálnímu nesmyslu dle jejich vlastního výběru. Je osobní věcí každého člověka, jaký názor na původ vesmíru a lidstva se rozhodne zastávat. My ostatní ale nesmíme zapomínat, že je to skutečně pouze osobní věc a názor. Náboženství - a teď mluvím obecně o jakémkoliv náboženství - si nezasluhuje o nic větší ochranu a respekt než politické nebo filozofické postoje. Kritika náboženství není na stejné úrovni s rasismem, i když by nám někteří věřící rádi vsugerovali opak. Barva pleti není otázkou volby. Narodíte se s ní a musíte ji nést celý život. A především nemá žádný vliv na to, jakým jste člověkem. Ovšem navzdory tomu, co se tu nedávno někdo snažil tvrdit, děti nepřicházejí na svět jako muslimové, židé nebo křesťané. Věřícím se stanete, protože se rozhodnete určitou víru vyznávat. Stejně tak se můžete rozhodnout s tím přestat.

Pokud se nacista rozhodne věřit tomu, že bílá rasa je nadřazená všem ostatním a že je zapotřebí zavést vůdcovský princip řízení státu, těžko ho budeme podporovat ve vydávání časopisu Árijský boj s odůvodněním, že jeho víru je nutno respektovat. Ani to, že byl odmalička k tomuto přesvědčení veden, nebude představovat žádnou omluvu. Z jakého důvodu tedy dovolujeme imámům hlásat nadřazenost muslimů, nenávist k homosexuálům a židům, nerovnost žen a nezbytnost teokratické vlády? 

Islám je ze své podstaty ještě o něco jedovatější než ostatní náboženství. Jeho centrální postavou je válečník a světský vládce Mohammed, nikoliv Ježíš oddělující to, co náleží císaři, od toho, co náleží Bohu a jeho doktrína tudíž poskytuje mnohem menší oporu sekularismu. Přesto není principiálně nemožné integrovat jeho vyznavače do západní společnosti. Je to vidět na příkladu balkánských muslimů, kteří při rozpadu Jugoslávie představovali nejtolerantnější, nejotevřenější skupinu, jež se možná právě proto stala obětí etnické a náboženské čistky ze strany katolických Chorvatů a pravoslavných Srbů. Stejně jako se od dob inkvizice a procesů s čarodějnicemi podařilo částečně civilizovat křesťanství a odsunout ho ve většině zemí do role, v níž nenapáchá příliš škody, totéž by mělo být možno provést i s islámem. Cesta k tomu ovšem nevede skrze další a další ústupky tváří v tvář jeho ničivým požadavkům. Obyvatelé země, která prošla Mnichovem, by tohle měli chápat nejlépe.