Christine Maggiore byla v roce 1992 diagnostikována jako HIV pozitivní. V reakci na toto zjištěni se zpočátku začala aktivně angažovat v několika projektech, které měly za cíl šíření informaci o AIDS a pomoc jiným nakaženým. V roce 1994 ale nastal zlom. Christine zcela změnila názor na svou diagnózu i na nemoc samotnou. Zbytek života strávila vedením kampaně proti tomu, co sama považovala za Orwellovské spiknutí podplacených vědců, ďábelských politiků a lakotných korporací.
V roce 1995 založila organizaci Alive & Well AIDS Alternatives (Živi a zdrávi AIDS Alternativy,) jejímž proklamovaným cílem je: "Poskytovat informace a pokládat otázky ohledně spolehlivosti HIV testů, bezpečnosti a účinnosti farmakologické léčby AIDS a platnosti většiny běžných předpokladů o HIV a AIDS." V praxi to znamená především soustavné popírání veškerých dosavadních vědeckých poznatků o této nemoci. Alive & Well propaguje názor, že mezi HIV a nemocí AIDS neexistuje žádná souvislost. HIV je pouze neškodný 'spolucestující' virus a AIDS je důsledkem podvýživy, drogové závislosti a především užívání retrovirálních léků proti AIDS (sic!)1 V Africe neexistuje žádná epidemie a veškeré mainstreamové informace byly vytvořeny na objednávku farmaceutické lobby, která chce šířit strach a tahat z lidí peníze. Většinu každodenní agendy Alive & Well potom tvoří odrazování těhotných, HIV pozitivních žen od užívání léků (které mohou minimalizovat šanci na přenos nemoci na dítě) a právní a jiná pomoc těm ženám, které své potomky nechtějí nechat testovat.
Přitom Christine Maggiore rozhodně nelze podezírat z toho, že by kázala vodu a pila víno. Sama důsledně odmítala léčbu, i během těhotenství, se svým manželem, filmařem Robinem Scovillem, údajně nepoužívala při sexu kondom a obě své děti navzdory všem doporučením kojila. Starší Charlie, který se narodil v roce 1997, byl podle jejího tvrzení opakovaně testován jako negativní.2 Mladší Eliza Jane za svého života nikdy testována nebyla. V dubnu 2005 onemocněla nachlazením, které se postupně rozvinulo v zápal plic, jemuž o necelý měsíc později, ve svých třech letech, podlehla. Nařízená pitva u ní odhalila podváhu, přítomnost HIV, narušenou imunitu, atrofovaný brzlík a jako příčinu smrti označila oportunní bakteriální infekci pneumocystis jiroveci, jež byla přímým důsledkem rozvinuté nemoci AIDS. Christine Maggiore si ovšem nechala vypracovat oponující zprávu, která za příčinu smrti označila alergickou reakci na podaný lék. Jejím autorem byl Mohammed Al-Bayati, veterinář a člen výboru Alive & Well.
Po smrti dcery se Maggiore stáhla částečně do ústraní, ale zůstala neochvějná ve svém přesvědčení. Před necelými dvěma měsíci, 27. prosince 2008, sama navzdory lékařské péči podlehla ve dvaapadesáti letech několik měsíců trvající infekci stejného bakteriálního kmene, který se u populace s normální hladinou imunity téměř nevyskytuje. Pitva v tomto případě nebyla provedena a oficiálním postojem Alive & Well je, že Maggiore zemřela v důsledku absolvování vyčerpávajícího 'očistného programu' přírodní léčby, případně kvůli kombinaci dlouhodobého stresu a chřipky.
Kde tohle všechno začalo? Na základě čeho dospěla Christine Maggiore k názoru, že jsou veškeré mainstreamové vědecké poznatky o HIV a AIDS chybné? Přesvědčil ji o tom Peter Duesberg, profesor molekulární a buněčné biologie z Kalifornské univerzity v Berkeley, který již od roku 1987 patří k hlasitým kritikům standardního chápání příčinných souvislostí mezi virem a nemocí. Je autorem několika knih a článků nesoucích poselství o neškodnosti HIV. Spolu s Harvey Bialym a Davidem Rasnickem tvoří velmi nepočetné vědecké jádro skupiny Popíračů.
Přesto že je tento názorový proud, obzvlášť v akademickém světě, z dobrých důvodů v naprosté menšině, podařilo se mu už zanechat výraznou hmatatelnou stopu a to nikoliv pouze na několika jednotlivcích v Evropě a Americe. Thabo Mbeki, prezident Jihoafrické republiky v letech 1999-2008, byl Duesbergem a dalšími silně ovlivněn. V roce 2000 jako odpověď na konferenci o AIDS pořádanou v Durbanu svolal Prezidentskou poradní skupinu, jejímiž členy byli i Duesberg a Rasnick. Ač sám nezastával pozici striktního odmítání příčinné souvislosti mezi HIV a AIDS, celou situaci vnímal především z hlediska politické stigmatizace Afriky ze strany Západu, spojené s využíváním ekonomické a technologické převahy. Během jeho vlády byla soustavně záměrně blokována distribuce antiretrovirových léků, byly šířeny falešné informace o jejich účinnosti a bezpečnosti a oficiální pozicí bylo upřednostňování 'alternativní léčby' ve formě vitaminů, česneku a citrónové šťávy.3 Provedené studie odhadují počet obětí tohoto přístupu přibližně na půl milionu.
Pevně doufám, že naprostá většina lidí vidí v celé záležitosti čiré, nebezpečné šílenství. Ale proč? O kolik je to praštěnější než všechny ostatní konspirační teorie? Téměř nikdo z nás o skutečné virologii a imunologii nemá sebemenší ponětí. Ani velká část lékařů nemá znalosti, které by jim umožnili přímo si ověřit současné paradigma, protože jednotlivé obory dnes vyžadují příliš vysoký stupeň specializace. Lidstvo je odkázáno na vyjádření úzké skupinky expertů. Proč by měla být vyloučena možnost, že si je farmaceutická lobby prostě koupila? Záhadná nemoc, kterou můžete nosit v těle mnoho let bez jakýchkoliv příznaků? Epidemie, která úplnou náhodou vypukla v nejchudších částech Afriky, v nichž lidé vždycky umírali na podivné nemoci? Patenty na léky? Co se nám to tu snažíte namluvit? My máme na své straně také několik slovutných odborníků a profesorů a ti tvrdí, že jste si celé AIDS vymysleli!
Takže kdo hlídá hlídače? Co zaručuje spolehlivost vědeckých poznatků? V první řadě metoda vědecké práce. Tvrzení, která výzkumník není schopen podložit věrohodnými údaji, nemají žádnou váhu. Celý výzkum není brán vážně, dokud se někomu dalšímu nepodaří replikovat jeho výsledky. Žádná teorie nemá definitivu; vždy je možné novými poznatky zpochybnit zaběhlý řád.4 A především - nejprestižnějším počinem a snem každého vědce je vyvrátit úspěšnou teorii někoho jiného. Pokud tedy i po prezentaci námitek a alternativních hypotéz zůstává naprostá většina vědecké komunity přesvědčena o správnosti původních poznatků, existuje velmi dobrý důvod jim věřit.
Druhým dobrým důvodem k důvěře jsou jejich výsledky. Díky západní vědě a jejím postupům máme dnes počítače, dezinfekci, mobilní telefony, pesticidy, letadla, antibiotika a internet. Dokážeme přistát na měsíci a transplantovat srdce. Máme léky, které dokáží HIV pozitivním prodloužit život i o desítky let. A pravděpodobně budeme během několika let schopni tuto nemoc zcela vyléčit.5
Jakkoliv je celý tento příběh smutný, má v sobě i velkou dávku poučení. Je zjevné, že kdykoliv tím bude možné získat kapitál, ať už finanční nebo politický, najdou se lidé, kteří budou ochotni popřít cokoliv, tváří v tvář jakýmkoliv důkazům. A když tito lidé promluví, vždy se najdou jiní, kteří jim budou ochotni naslouchat. Když Peter Duesberg poprvé zveřejnil své názory, byl tehdejší americkou gay komunitou okamžitě prohlášen za hrdinu, což mu vydrželo až do jeho prvních extrémně homofobních projevů, po nichž se naopak stal miláčkem křesťanské pravice. Lidé zkrátka rádi věří tomu, co chtějí slyšet.
1 Konkrétně jde o AZT, azidothymidin, složku koktejlu vysoce účinné antiretrovirové terapie HAART. AZT, který výrazně zpomaluje rozmnožování viru, byl jedním z prvních dostupných léků. Naneštěstí má HIV velmi vysokou schopnost mutace, takže si při léčbě pouze jedinou aktivní látkou rychle evolučně vytvoří imunitu. Před uvedením koktejlu několika doplňujících se léků dokázal AZT v průměru zpomalit nástup AIDS o pouhé 2 roky. Vzhledem k tomu, že má (především v původně dávkovaném vysokém množství) navíc několik nepříjemných vedlejších účinků (bolesti hlavy, nevolnost, pigmentaci nehtů, anémii) není těžké uhodnout, jak celá teorie 'AZT způsobuje AIDS' vznikla.
2 Za normálních okolností je šance na přenos HIV z matky na dítě kolem 25%; retrovirální léky ji v kombinaci s dalšími opatřeními dokáží snížit přibližně na 1-2%. Při vaginálním styku je šance odhadována na 0,04% pro muže a 0,08% pro ženy per act. (Tato informace, předpokládám, udělá některým lidem radost.) Infekce je podmíněna přenosem kritického množství viru, ale i na subkritická množství reaguje organismus tvorbou protilátek; u nenakaženého partnera se tedy do jisté míry dlouhodobě vytváří imunita, která dále snižuje pravděpodobnost nákazy.
3 Zdroj
4 Dobrým příkladem je nahrazení Newtonovy mechaniky Einsteinovou relativitou, která poskytuje přesnější popis extrémů. (Klasická mechanika se stále využívá pro běžné situace, protože její výpočty jsou mnohem méně náročné a pro většinu praktických problémů dostačující.)
5 Před přibližně dvěma lety se možná podařilo úplně vyléčit prvního experimentálního pacienta. Mechanismem byla transplantace kostní dřeně dárce, jehož lymfocyty jsou vůči HIV přirozeně rezistentní. Výsledky zatím ovšem nejsou zcela potvrzeny a samotnou transplantaci nepřežije přibližně třetina pacientů. Možným řešením je vývoj genové terapie, která by dosáhla stejných výsledků bezpečnější cestou.
