Zelená verbež

Nedávno jsem viděl nový Pixarovský film WALL-E. O pár dní později jsem si prohlížel ČSFD. Nevím, jestli je to jen moje úchylka, nebo to dělá každý, ale já si tam čtu téměř výlučně názory lidí, jejichž hodnocení toho kterého filmu se výrazně odlišuje od mého. Dozvídám se potom třeba, že Hoří, má panenko je Odpad! a sonda do demence český vesničanů, nebo že dvouhvězdičkové 8 1/2 je intelektuálně mrtvým artfilmem, a to mi pomáhá nezapomínat, že různí lidé mají různé pohledy na svět. Co se reakcí na WALL-Eho týče, ty jednohvězdičkové mu většinou navrch vytýkaly zelenou agitaci.

Samozřejmě máme ke skryté propagandě vypěstovaný odpor. Pokud jsme se s ním už nenarodili, pak nám ho nepochybně naočkovali Major Zeman, Žena za pultem a Plechová kavalerie. Přitom je vlastně lhostejné, co je obsahem oné propagandy. Imperialisté číhají na hranicích - vadí. Američtí vojáci jsou vždy čestní a stateční - vadí. Sovětsky svaz je náš bratr - jó, to vadí. Ale nemůžu se ubránit pocitu, že zrovna u té zelené agitace jde ještě o něco hlubšího.

Uvedu příklad: Pokud někdo ve společnosti (v níž tedy většina přítomných má alespoň maturitu) prohlásí, že demokracie není až tak skvělá, jak si lidé myslí, všem v doslechu problikne v hlavě varovné světélko - "Pozor, fašista! Tenhle člověk nosí v hlavě nebezpečné myšlenky." Ano, všichni víme, že demokracie není dokonalá, ale prohlásit něco takového veřejně je trochu tabu. Odteď si na tohoto kritika svobody budeme dávat pozor.

Analogicky - co vám proběhne hlavou, když někdo načne téma ozónová díra? Nebo se zmíní o riziku geneticky modifikovaných potravin? I pokud ho hned nezařadíte do škatulky 'zelený pošuk,' mám dojem, že se pro vás takový člověk určitým způsobem diskvalifikuje ze seriózní debaty. Patří do jiného světa a zajímá se o tyhle otravné záležitosti. Přírodu je asi zapotřebí chránit, to ano, ale takhle kolem toho pořád dělat vlny... Tyhle objímače stromů nelze brát vážně. Jsme my, ti normální, a potom oni - divní zelení.

Čím to je? Na ochraně životního prostředí není samo o sobě nic zvláštního. Kdyby místo toho u piva kritizovali soudnictví nebo rozebírali zdravotnictví, byla by to sice nuda, ale ostatní by si o nich nezačali hned myslet, že jsou tak trochu padlí na hlavu. Tak proč vás sebemenší zmínka o větrné energii odsune do role otravného hippíka? Já se domnívám - a tady se vracím k nadpisu - že je to z větší části vina samotných environmentálních organizací, které (přinejmenším v Česku) zcela selhaly ve snaze vybudovat ochraně přírody slušné PR. Ekoteroristické akce Greenpeace (Pro zajímavost si všimněte, pod jakou vlajkou že to plují,) Jihočeské matky šířící nesmyslnou jadernou paniku nebo ztělesněná neschopnost Strany zelených a opakované prokazatelné desinformace šířené prakticky všemi, bez rozdílu - to všechno udělalo z ekologie téma, o němž se ve slušné společnosti raději nehovoří.

Nejhorší na tom je, že materiálně mají tyto organizace v mnoha věcech naprostou pravdu... (Úplně cítím, jak se v očích mnohých právě teď sám pomalu měním v otravného hippíka.) I já jsem zastavál většinový postoj: Vlezte mi s veškerou ochranou přírody na záda. A vím i přesně do kdy. Do okamžiku, kdy jsem musel před dvěma měsíci napsat semestrální práci na téma Kjótský protokol. Kdybych byl zažraný právník, asi by se mi to nestalo. Ale mě na jakémkoliv podobném zadání vždycky nejvíc zajímá to ostatní, neprávní. Takže jsem obsah protokolu odsunul na vedlejší kolej a polovinu eseje věnoval samotnému globálnímu oteplování. Standardy vědecké práce mě donutily o problematice klimatických změn prostudovat celkem rozsáhlou literaturu a svá zjištění mohu stručně shrnout do závěru: Nejspíš jsme v prdeli. Zelení pošuci mají v tomhle pravdu.

Z těchto důvodů jsem se rozhodl přejít, alespoň z pohledu většiny, na opačný břeh. Odteď budu čas od času psát o ekologických problémech, jejich dopadu a možných řešeních, v bláhové naději, že to třeba někdo vezme vážně. Na druhou stranu se nehodlám nijak vyhýbat kritice environmentalistických hnutí a spolků, už kvůli škodě, kterou se jim podařilo na celé záležitosti z dlouhodobého hlediska napáchat. Dobré úmysly (a ani ty nelze vidět zdaleka u všech) samy o sobě nestačí.

Vzhledem k naší geopolitické situaci začnu právě od globálního oteplování. Pokusím se srozumitelně vysvětlit, co je tímto jevem označováno, jaké pro něj existují důkazy, co s ním má společného lidská činnost a především, jaké praktické dopady můžeme očekávat tady, ve střední Evropě.

Nesouvisející poznámka na závěr: pokud umíte anglicky, přečtěte si tento článek, který hezky doplňuje můj minulý příspěvek.

Úplně nesouvisející poznámka: pokud stále umíte anglicky, přečtěte si tento článek.

A pak se podívejte na tohle video. (To už je s českými titulky.)