Klauni a jiná havěť

Snad každý z nás má z něčeho strach- z pavouků, hadů, výšek, z manželky, mluvení na veřejnosti, daní atd. Já mám strach z klaunů (pak ještě z komárů, vos a ovádů). Začalo to úplně nevinně. Bylo mi tak šest let, hrála jsem si v pokojíčku a najednou mě maminka zavolala, abych se přišla na něco podívat.....

V televizi běžel jakýsi film a v záběru byla zrovna cirkusová manéž, kde klauni dělali různé kejkle. I posadila jsem se před tellevizi a vesele sledovala děj. Maminka na chvilku odběhla...a pak se to stalo. Z pouzder na hudební nástroje vytáhli klauni samopaly a vysříleli půlku cirkusu. Dodneska mám tu hroznou scénu před očima. Pak jsem stihla ještě vidět, jak jedna z návštěvnic cirkusu prchá pryč s chlapečkem v náručí a když ho od sebe odendala, měl u sebe medvídka a ten byl násklí krví...pak přiběhla moje maminka a odtáhla mě od televize, prý netušila, co to je, myslela, že je to nějaký veselý film...

Tohle trauma mi vydrželo dodnes. Ovšem neomezilo se jen na klauny ale na hrůzu ze střelných zbraní a na vypjaté scény vůbec. Nemůžu vidět jakýkoli akční film, válečný dokument a dokonce hlavní večerní zprávy mi občas činí potíže. Jakmile vidím, nebo jen slyším, z televize náznak střelby a násilí, vyvolává to ve mně obrovskou úzkost, hraničící s žaludeční nevolností.

Řeknete si, no co, on nikdo nemá rád střílení, krev, umírání a jekot lidí. Ale zkuste si, třeba týden, vyškrtnout násilí z života. Pravděpodobně skončíte jako já- u četby oddechových knih (Na západní frontě klid jsem nedočetla), poslechu rádia a své televizní vyžití omezíte na sledování pohádek a komedií.

Je to až neuvěřitelné, kolik násilí je kolem nás. Jakoby lidem chybělo vzrušení a strach a tak to nahrazují brutálními počítačovými hrami a filmy s akční tematikou. Jen si zkuste zapnout televizi v sobotu třeba kolem čtvrté hodiny. Najdete velice málo oddechových filmů, ve kterých se násilí nevyskytuje. A co je nejhorší, dívají se na to děti, které ještě svůj pohled na svět nemají úplně zformovaný a tak je ovlivňují podobné- odpusťte- ptákoviny. Mrazí mě při pohledu na chlapečky, kteří si hrají s maketami ručních samopalů a ,,z legrace" střílejí do davu. Kdo jim vysvětlí, že z něj nebude akční hrdina alle kriminálník a že to způspobuje bolest?

Je opravdu vellice těžké vyhnout se jakýmkoli známkám násilí. A tak dál sleduji  pohádky a komedie, čtu oddechové romány a zprávy si pročítám jen na internetu. Zavírám oči? Ne, já vím, že utrppení na světě je a že existují lidé, kteří jsou zlí a mají zcela odlišný - z mého pohledu špatný- pohled na život a hodnoty. Ale nepotřebuji k tomu všemu to ještě vidět. Vytvořilla jsem si takovou bublinu, ve které zlo nemá místo. Možná i proto se někdy pozastavuji nad příspěvky do diskuze u blogů, kde ze zcela nevinného článku udělají někteří komentátoři nehorázný názor, který nemá ve společnosti místo, a pěkně to autorovi dají znát. Proč? Je jasné, že co člověk, to názor, ale že se neshoduje s mým ještě neznamená, že je špatný. Je prostě jiný. A díky za ně, protože bez toho bychom se nikam neposunuli a stáli bychom na místě se svými, zaručeně správnými, přesvědčeními.

Takže, i když moje bubllina není úplně to nejlepší řešení, zatím to funguje a představuje pro mě útočiště.

Prosím nepohybovat se v okolí s ostrými předměty.

Děkuji ( i za vaše negativní ohlasy)