Kam se poděla vánoční atmosféra?

Před pár dny jsem si vyrazila do Prahy, abych se mimo jiné pokochala vánoční výzdobou a navštívila Vánoční trhy. My tady na venkově jsme toho předsvátečního šrumce ušetřeni, proto je to pro nás vzácnost. Na návsi sice máme stromek, ozdobený je ale spíše symbolicky. Krášlí jej dva ledabyle nahozené světelné řetězy, což vypadá komicky. Asi jako když si v rychlosti natáhnete plandavé gatě a máte je naruby.  

Stromeček je to ale náš a máme ho rádi, tím spíš, že tu stojí řadu let, po většinu času samozřejmě bez gatí.

Říkala jsem si, že v Praze těch světýlek bude víc, a ono jo. Staromáku letos vévodí smrk ztepilý z Holoubkova v západních Čechách a je to skutečně chlapák. Vyrůstal vedle železniční trati, proto bude nejspíš zvyklý i na ten hluk a cvrkot kolem. Navěsili toho na něj požehnaně. Zřejmě v Praze neznají starou pravdu, že méně je někdy více. Zarazilo mě, jak lacině a kýčovitě to působí. Nejhorší je ten vršek. Špice by udělala nejlíp, kdyby tam vůbec nebyla. Husovi nesluší a stromu taky ne. Celá vánoční výzdoba je poněkud neuspořádaná, chaotická a neladí dohromady. Kolem sousoší Mistra Jana Husa jsou zátarasy, takže to tam vypadá jako na staveništi. Všude je to samý „shop“ a zákazníku, plať! Člověk samozřejmě počítá s tím, že nějaký ten peníz utratí, ale kdo má hlouběji do kapsy, ať radši vůbec nechodí.

Po vánoční atmosféře ani stopy, lidé jsou naštvaní, spěchají a syčí na sebe jak hadi. Když už potkáte přátelsky naladěnou skupinku, jsou to většinou cizinci. Ti asi nemají tolik starostí jako našinec. Z klasických českých Vánoc toho v Praze uvidíte moc málo. S kamarádkou jsme se zastavily před jakýmsi hypermoderním výtvorem z drátu a dohadovaly se, co to asi může být. Je to velké, ošklivé a neidentifikovatelné. Na fotce to vypadá kupodivu ještě dobře, ve skutečnosti to hyzdí. Tyhle obludky jsou na Staromáku minimálně čtyři a člověk prakticky nemůže udělat fotku, aby mu tam aspoň jedna nevlezla. Kamarádka tvrdila, že je to obrýlená sova nebo intimní část ženského těla, kterou tady radši nebudu jmenovat. Mně to připomíná člověka s mašlí pod bradou a dokonce mě napadlo, jestli to nemá být anděl. Vidno, že hodnotím celek, zatímco Káča má smysl pro detail.

Tak jako tak si kladu otázku, proč Vánoční trhy v Praze nemohou soupeřit s těmi ve Vídni, Salzburgu nebo v Německu. Vždycky jsem si myslela, že Němci jsou kýčaři, když uvážím jejich zálibu v sádrových trpaslících a podobných hrůzách, co si dávají na zahrádky, s Vánočními trhy nás ale dalece přesáhli. V Praze najdete všechno a vlastně nic. Je to trochu škoda. Firmě, která zodpovídá za vánoční výzdobu jednoho z našich nejpůvabnějších náměstí, bych zaplatila v nějaké exkluzivní cizí měně, třeba v kozích bobcích. Nebo v oslích. Pár živých oslíků tam nakonec bylo, třásli se zimou a vypadali vystresovaně. Asi pro ně není žádné terno být součástí tradice vánočních betlémů. Ještě štěstí, že osel je houževnaté a nenáročné zvíře a taky v jádru klidné, ale i tak by se toho nemělo zneužívat. Kdyby vyhodili ty zadrátované sovoženy, hned by bylo více místa pro živé tvory, jak lidi, tak i zvířata.

Svátečním a příjemným okamžikem bylo snad jedině vystoupení dětského pěveckého a folklorního sboru. Všimla jsem si, že tyhle sbory mají idylické názvy, např. Sluníčko, Mráček, Vonička, Paleček, Mikeš, Kolíček, Terénní Berušky, Nokturňáček, Modřenec, Lučinka, Drtinka a další. Koledy v podání dětí určitě k adventu patří, i když chybějící vánoční atmosféru samy o sobě nevykouzlí. Možná jsem ale starý cynik, který už kouzlo a ducha Vánoc vycítit nedokáže. Zvlášť ne v dnešní uspěchané době, orientované především na materiálno. Buď jak buď, nakonec jsem byla ráda, že jsem zase doma a vidím ten náš skromný vesnický smrček, gatě negatě.

Těším se na Štědrý večer, až zase vyrazím na procházku a budu pozorovat rozsvícené stromečky za okny, drobné světelné ozdůbky na zahradách, balkonech a plotech, vánoční hvězdy na dveřích domů a kdo ví, třeba i na obloze se něco vyjeví, když bude jasno. Nějakou Betlémskou hvězdu bychom potřebovali jak sůl, jinak sejdeme z cesty. Kdo ale zůstane u televize a bude se futrovat cukrovím, stejně nic neuvidí.

Autor: Alena Benešová | úterý 18.12.2012 18:50 | karma článku: 22,64 | přečteno: 1903x

Další články autora

Alena Benešová

Země zaslíbená - pravdivý příběh židovského státu

Izraelský novinář a spisovatel Ari Šavit (1957) vyrůstal jako mnozí jeho krajané s pocitem strachu v zemi, kde jsou války, teroristické útoky a vyhrocené situace na denním pořádku. Izrael, jak jej dnes vnímáme, je silnou a

5.5.2016 v 16:52 | Karma: 19,61 | Přečteno: 745x | Diskuse | Kultura

Alena Benešová

Osada: nezapomenutelná sci-fi z 80. let v novém kabátě

Milovníci žánru sci-fi si možná vzpomenou na knihy ruského autora Kira Bulyčova, které u nás vycházely v osmdesátých letech minulého století. Jednalo se převážně o tvorbu pro děti a mládež publikovanou na pokračování v časopisech

4.2.2016 v 8:50 | Karma: 12,14 | Přečteno: 452x | Diskuse | Ostatní

Alena Benešová

Hrbáč Matthew Shardlake opět řeší zločin v tudorovské Anglii

Oblíbený britský autor historických románů Christopher John Sansom vydává další z řady detektivních příběhů s právníkem Matthewem Shardlakem odehrávající se v Anglii za vlády Jindřicha VIII. Kniha se doma v Británii okamžitě...

23.1.2016 v 16:41 | Karma: 14,30 | Přečteno: 527x | Diskuse | Kultura

Alena Benešová

Život bez otce aneb zpověď luxusní pražské prostitutky

Při procházení knižních novinek na trhu mě zaujala prvotina české autorky, která slibuje příběh ženy trpící depresemi a psychickým syndromem zvaným depersonalizace. Celý název knihy zní Život bez otce s diagnózou depersonalizace.

14.9.2015 v 14:20 | Karma: 14,27 | Přečteno: 1600x | Diskuse | Kultura

Alena Benešová

Tip na knihu: Proroci z fjordu Věčnosti

Jednou z knižních novinek, které přineslo letošní horké léto, je historický román norsko-dánského autora odehrávající se koncem 18. století v Grónsku. Kim Leine má všechny předpoklady pro zasazení děje příběhu právě sem, sám totiž

28.8.2015 v 14:35 | Karma: 6,98 | Přečteno: 286x | Diskuse | Kultura

Nejčtenější

Skokem do propasti Macocha ukončila život matka oběti střelby na fakultě

14. dubna 2025  8:27,  aktualizováno  9:06

Skokem do Macochy ukončila o víkendu život matka jedné z obětí tragické střelby na Filozofické...

Bílá rakev, věnec od Gottové. Na rozloučení se Slováčkovou dorazil i prezident

15. dubna 2025  8:30,  aktualizováno  16:35

Rodina a přátelé se v kostele v centru Prahy rozloučili Annou Julií Slováčkovou. Zpěvačka a...

Turek jel rychlostí přes 200 km/h a fotil se u toho. Policie věc prošetřuje

20. dubna 2025  8:48,  aktualizováno  13:55

Europoslanec Filip Turek (Motoristé sobě) se na svém účtu na Instagramu pochlubil fotkou, ze které...

Bili ho, řezali a natáčeli, jak umírá. Mladíci umučili třináctiletého kluka, pro zábavu

14. dubna 2025

Premium Mladistvý spolu s kamarádem zabil v Děčíně před třemi lety třináctiletého chlapce. Nebývale...

Trump si hraje s vojáčky. Stažení by Evropu bolelo, na výběr jsou jen špatné varianty

15. dubna 2025  14:06

Premium Je to jen pár dní, co Donald Trump vyslal směrem k Evropě poněkud nepříjemnou zprávu. USA mohou ze...

VIDEO: Pavel ve stylu Top Gunu a s hitem AC/DC. Prezident zamířil opět do oblak

20. dubna 2025  18:18

Prezident Petr Pavel znovu prokázal, že je velkým milovníkem adrenalinu i o svátcích. K...

Velikonoční příměří? Ruská armáda ho opakovaně porušuje, oznámil Zelenskyj

20. dubna 2025  8:35,  aktualizováno  18:17

Kyjev a Moskva se vzájemně obviňují z nedodržování velikonočního příměří, které vyhlásil ruský...

Vojáci neposlechli a pozabíjeli záchranáře, Izrael zveřejnil vyšetřování masakru

20. dubna 2025  16:35,  aktualizováno  18:08

Vyšetřování incidentu, při němž izraelští vojáci v březnu na jihu Pásma Gazy zabili 15...

VIDEA TÝDNE: Znovuotevřený hotel, rozloučení s Annou Slováčkovou a trapas J. D. Vance

20. dubna 2025  17:28

I když je zítra ještě jeden volný den, týden je u konce, a tak přinášíme souhrn nejsledovanějších...

  • Počet článků 48
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1131x
Mám ráda biografické romány, literaturu faktu, rajskou omáčku a taky třeba Járu Cimrmana nebo francouzskou zpěvačku Zaz. A protože Češi jsou národ "prosíravý" (řečeno slovy klasika), stále je a bude o čem psát.