Osada: nezapomenutelná sci-fi z 80. let v novém kabátě

Milovníci žánru sci-fi si možná vzpomenou na knihy ruského autora Kira Bulyčova, které u nás vycházely v osmdesátých letech minulého století. Jednalo se převážně o tvorbu pro děti a mládež publikovanou na pokračování v časopisech

Ohníček a Sedmička pionýrů. Řada povídek, novel a románů pro děti i dospělé vyšla později také knižně.

Nakladatelství Triton minulý rok vydalo dva na sebe navazující Bulyčovovy romány v jednom výtisku pod souborným názvem Osada. V češtině vycházely časopisecky jako Průsmyk (1981) a Druhá cesta k Průsmyku (1986), později knižně pod názvy Slyšel jsem Zemi (1984) a Země je příliš daleko (1988). Oba romány patří k vrcholnému dílu tohoto oceňovaného a do mnoha jazyků překládaného autora, který si získal příznivce nejen mezi milovníky fantastiky. Osada navíc poprvé v česku vychází v podobě, do jaké ji sám autor upravil pro knižní vydání. Především ve druhém díle došlo k několika změnám, u nás však dosud vycházela pouze původní, finálně neupravená časopisecká verze. Nyní si konečně můžeme dílo vychutnat v celé kráse, pěkně pohromadě a se zajímavým doslovem mapujícím život a tvorbu Kira Bulyčova.

Osada, to je shluk chatrčí na cizí nehostinné planetě, kde kdysi ztroskotala výzkumná vesmírná loď Pól vypravená ze Země. Lidé museli kvůli unikající radiaci loď opustit, sestoupit z hor do údolí a na čas se tu usadit. Věřili, že se brzy k lodi vrátí, a že se jim podaří navázat spojení se Zemí.

Život tady je ale příliš těžký a vysilující. Ohrožují je neznámé druhy zvířat, agresivní jedovaté rostliny, extrémně tuhé zimy, nedostatek potravy a oblečení, chybí léky, nástroje i materiál k výrobě čehokoliv užitečného. Lidé zvyklí na výdobytky civilizace najednou nemají po ruce nic, co by jim usnadnilo život v divočině. Cesta nahoru k Průsmyku a k lodi je nad jejich možnosti. Naděje přichází až s další generací. Mladí, kteří se tu narodili, jsou otužilejší a v mnoha ohledech odolnější. Dovedou lovit, znají nebezpečí číhající v lese, pohyb v tomto prostředí se pro ně stal přirozeností. Od starších slýchají vyprávění o Zemi a všemu se poctivě učí, ale Země je svět, který je pro ně nepředstavitelný. Vlastně ani nevědí, jestli by se chtěli vrátit někam, kde to neznají, a kde to pro ně bude cizí. Jejich domov je tady, tuhle planetu by chtěli prozkoumávat a zvelebovat, ta je pro ně skutečná. Starší generace se snaží předat dál vše, čeho lidstvo dosáhlo za tisíce let existence a civilizačního vývoje, je ale jasné, že v drsném a divokém světě se nepodaří zachovat stejnou úroveň a dříve či později zavládne právo silnějšího.

Autor vytvořil postavy z masa a kostí, kterým čtenář rozumí a dokáže se ztotožnit s jejich obavami i touhami, pochopit zahořklost, duševní vyčerpání i beznaděj, která číhá ve vlhkých koutech plesnivých chatrčí. S tím kontrastuje energie, optimismus a zbrklost mládí, první lásky, tvrdohlavost a neochota podřídit se hlasu rozumu. Rozhodnutí jednotlivce tady může ovlivnit osudy všech ostatních a o napětí není nouze. V dějové linii se skrývá několik překvapivých momentů. Celý příběh se čte jedním dechem a zbude po něm silný dojem, kterého se už nezbavíte. Možná si po letech nevzpomenete na název knihy nebo jména postav, ale dojem zůstane a bude vás nutit se k Osadě stále vracet.

Tvorby Kira Bulyčova si považují lidé všech věkových kategorií. Velmi známý je jeho cyklus pro děti o dobrodružstvích malé Alisy (v češtině Alenky), který u nás vyšel pod názvy Alenka z planety Země, Alenčiny narozeniny a Milión Alenčiných dobrodružství. Za zmínku stojí i humoristicko – satirické povídky o ztřeštěných obyvatelích malého ruského městečka Guslar Veliký (Mimozemšťané v Guslaru, Vynálezci z Guslaru) a cyklus románů a novel o kosmických toulkách vynalézavého a energického doktora Pavlyše, ke kterému patří právě i Osada. Ani tady se autor nedokázal obejít bez svého oblíbeného hrdiny, který se nečekaně zjevuje ve druhé části příběhu, byť zde hraje pouze vedlejší roli.

Dílo tohoto dnes již klasického ruského spisovatele bývá právem oceňováno za vysokou literární úroveň i lidskost. Osada zcela jistě zaujme i čtenáře, kteří sci-fi žánru příliš neholdují. Nejedná se o žádné meziplanetární bitvy nebo o přetechnizované a těžko srozumitelné prostředí. Knihu bychom klidně mohli zařadit mezi psychologické romány zabývající se hledáním smyslu života, mezigeneračními problémy, touhou někam patřit a zachovat si lidství i v extrémně vypjatých situacích.