Před pár dny jsem si vyrazila do Prahy, abych se mimo jiné pokochala vánoční výzdobou a navštívila Vánoční trhy. My tady na venkově jsme toho předsvátečního šrumce ušetřeni, proto je to pro nás vzácnost. Na návsi sice máme stromek, ozdobený je ale spíše symbolicky. Krášlí jej dva ledabyle nahozené světelné řetězy, což vypadá komicky. Asi jako když si v rychlosti natáhnete plandavé gatě a máte je naruby.
Stromeček je to ale náš a máme ho rádi, tím spíš, že tu stojí řadu let, po většinu času samozřejmě bez gatí.
Říkala jsem si, že v Praze těch světýlek bude víc, a ono jo. Staromáku letos vévodí smrk ztepilý z Holoubkova v západních Čechách a je to skutečně chlapák. Vyrůstal vedle železniční trati, proto bude nejspíš zvyklý i na ten hluk a cvrkot kolem. Navěsili toho na něj požehnaně. Zřejmě v Praze neznají starou pravdu, že méně je někdy více. Zarazilo mě, jak lacině a kýčovitě to působí. Nejhorší je ten vršek. Špice by udělala nejlíp, kdyby tam vůbec nebyla. Husovi nesluší a stromu taky ne. Celá vánoční výzdoba je poněkud neuspořádaná, chaotická a neladí dohromady. Kolem sousoší Mistra Jana Husa jsou zátarasy, takže to tam vypadá jako na staveništi. Všude je to samý „shop“ a zákazníku, plať! Člověk samozřejmě počítá s tím, že nějaký ten peníz utratí, ale kdo má hlouběji do kapsy, ať radši vůbec nechodí.
Po vánoční atmosféře ani stopy, lidé jsou naštvaní, spěchají a syčí na sebe jak hadi. Když už potkáte přátelsky naladěnou skupinku, jsou to většinou cizinci. Ti asi nemají tolik starostí jako našinec. Z klasických českých Vánoc toho v Praze uvidíte moc málo. S kamarádkou jsme se zastavily před jakýmsi hypermoderním výtvorem z drátu a dohadovaly se, co to asi může být. Je to velké, ošklivé a neidentifikovatelné. Na fotce to vypadá kupodivu ještě dobře, ve skutečnosti to hyzdí. Tyhle obludky jsou na Staromáku minimálně čtyři a člověk prakticky nemůže udělat fotku, aby mu tam aspoň jedna nevlezla. Kamarádka tvrdila, že je to obrýlená sova nebo intimní část ženského těla, kterou tady radši nebudu jmenovat. Mně to připomíná člověka s mašlí pod bradou a dokonce mě napadlo, jestli to nemá být anděl. Vidno, že hodnotím celek, zatímco Káča má smysl pro detail.
Tak jako tak si kladu otázku, proč Vánoční trhy v Praze nemohou soupeřit s těmi ve Vídni, Salzburgu nebo v Německu. Vždycky jsem si myslela, že Němci jsou kýčaři, když uvážím jejich zálibu v sádrových trpaslících a podobných hrůzách, co si dávají na zahrádky, s Vánočními trhy nás ale dalece přesáhli. V Praze najdete všechno a vlastně nic. Je to trochu škoda. Firmě, která zodpovídá za vánoční výzdobu jednoho z našich nejpůvabnějších náměstí, bych zaplatila v nějaké exkluzivní cizí měně, třeba v kozích bobcích. Nebo v oslích. Pár živých oslíků tam nakonec bylo, třásli se zimou a vypadali vystresovaně. Asi pro ně není žádné terno být součástí tradice vánočních betlémů. Ještě štěstí, že osel je houževnaté a nenáročné zvíře a taky v jádru klidné, ale i tak by se toho nemělo zneužívat. Kdyby vyhodili ty zadrátované sovoženy, hned by bylo více místa pro živé tvory, jak lidi, tak i zvířata.
Svátečním a příjemným okamžikem bylo snad jedině vystoupení dětského pěveckého a folklorního sboru. Všimla jsem si, že tyhle sbory mají idylické názvy, např. Sluníčko, Mráček, Vonička, Paleček, Mikeš, Kolíček, Terénní Berušky, Nokturňáček, Modřenec, Lučinka, Drtinka a další. Koledy v podání dětí určitě k adventu patří, i když chybějící vánoční atmosféru samy o sobě nevykouzlí. Možná jsem ale starý cynik, který už kouzlo a ducha Vánoc vycítit nedokáže. Zvlášť ne v dnešní uspěchané době, orientované především na materiálno. Buď jak buď, nakonec jsem byla ráda, že jsem zase doma a vidím ten náš skromný vesnický smrček, gatě negatě.
Těším se na Štědrý večer, až zase vyrazím na procházku a budu pozorovat rozsvícené stromečky za okny, drobné světelné ozdůbky na zahradách, balkonech a plotech, vánoční hvězdy na dveřích domů a kdo ví, třeba i na obloze se něco vyjeví, když bude jasno. Nějakou Betlémskou hvězdu bychom potřebovali jak sůl, jinak sejdeme z cesty. Kdo ale zůstane u televize a bude se futrovat cukrovím, stejně nic neuvidí.
