Život bez otce aneb zpověď luxusní pražské prostitutky

Při procházení knižních novinek na trhu mě zaujala prvotina české autorky, která slibuje příběh ženy trpící depresemi a psychickým syndromem zvaným depersonalizace. Celý název knihy zní Život bez otce s diagnózou depersonalizace.

Jelikož mám pocit, že o psychických problémech a poruchách ví veřejnost málo, po knize jsem okamžitě sáhla. Že by jedna z těch, která přispěje k většímu pochopení duševně nemocných lidí? Dočkala jsem se však poměrně velkého rozčarování.

Autorka vypráví o svém dětství, které nepatřilo k nejšťastnějším. Musela přihlížet domácímu násilí, otec byl prchlivý a rád se napil. Přesto si s ním rozuměla mnohem více než s matkou, a když zahynul při autonehodě, těžce to nesla. Od té doby začala mít psychické problémy, které byly později diagnostikovány jako depersonalizace neboli odosobnění. Člověk si připadá, jako by vůbec neexistoval, jako by jeho duše byla oddělena od těla, které je zhotoveno z prázdnoty.

Život s takovou poruchou jistě není snadný, přesto je v autorčině vyprávění něco, co čtenáře nutí celou věc bagatelizovat. Je to nejspíš autorčin přístup k životu, který lze charakterizovat jako lehkomyslný a povrchní. Už jako mladá dívka totiž přesně ví, co chce: vydělávat hodně peněz pokud možno bez námahy. A tak se vrhá do světa pornoprůmyslu, kde se jí daří a kde se cítí doma. Jako prostitutka a později producentka pornofilmů s gay tematikou vydělává astronomické sumy, ale nic netrvá věčně. S příchodem internetu tento byznys dostává trhliny, lidé už odmítají platit za něco, co si mohou stáhnout zdarma.

Na celém příběhu je nejsmutnější autorčin úhel pohledu, její posuzování všeho jen podle vzhledu a podle množství peněz, které lze z čeho vytřískat. O depersonalizaci se toho mnoho nedozvíte, spíše budete svědky autorčiných stížností na její četné partnery a výčtů toho, co všechno jí provedli. Neustále je vám podsouváno, jak je autorka empatická, inteligentní, přitažlivá, ale kdo umí číst mezi řádky, tak ten pocit nemá.

Knize neprospívá ani samotný styl vyprávění. Autorka některé věci opakuje stále dokola, neumí používat spojky a plete si slučovací a odporovací vztah mezi větami stejně jako důsledek a příčinu. Některá souvětí pak nedávají vůbec smysl. V textu je i jinak plno základních stylistických chyb, což čtenáře připraví o veškerý zážitek z četby (pokud už ho neodradí obsah).

Když to shrnu, kniha Martiny Coleové Život bez otce s diagnózou depersonalizace není ani tak o životě s psychickými problémy, jako spíš o duševní prázdnotě, povrchnosti a sobectví. O světě s absencí jakýchkoliv morálních hodnot, kde hlavní i vedlejší roli hrají peníze. O světě alkoholu, drog, prostituce, plastických operací a mělkých mezilidských vztahů. To vše se zde nabízí jako jediný správný postoj k životu. Že to nefunguje, dokládá nakonec autorčina celková frustrace a neschopnost najít si dlouhotrvající uspokojivý partnerský vztah.