Carolly Erickson – Poslední manželka Jindřicha VIII.

Poslední manželka Jindřicha VIII. je historický román z pera americké spisovatelky a historičky Carolly Erickson, která psala převážně v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Její knížky u nás téměř všechny vydalo ostravské nakladatelství Domino a je vskutku o co stát, autorka si vbrzku získala čtenáře i odbornou veřejnost.

Jak už název napovídá, ústřední postavou románově zpracovaného příběhu je poslední manželka nevyrovnaného a rozporuplného anglického krále Jindřicha VIII. Kateřina Parrová. Nutno podotknout, že toto období anglických dějin se v literatuře a v kultuře vůbec objevuje dost často, neboť je plné dramatických zvratů a neobyčejných lidských osudů. Jindřich VIII. se svými ženami, dětmi a rádci vstoupil do dějin vskutku neobvyklým způsobem. Kat za jeho vlády neměl chvilku volna.

Z jeho žen se asi nejvíce pozornosti dostalo a dostává krásné a ctižádostivé Anně Boleynové, která nejenže stála v pozadí významných politických a náboženských převratů a způsobila de facto odloučení Anglie od Říma, ale stala se i matkou pozdější královny Alžběty I. Fakt, že musela svoji krásnou mladou hlavu položit na špalek, už jen korunuje všeobecný zájem o její osobu. To je panečku postava pro romanopisce. Velká tragická láska a dramatický konec. Ani Kateřina Aragonská a Kateřina Howardová nejsou marné. První pro svůj královský původ, povahu světice a dceru Marii, jež si později získala přízvisko „Krvavá“, druhá pro intriky na královském dvoře, které vyústily v její popravu. Dokonce i pokorné a hodné Janě Seymourové stojí za to věnovat pozornost, byť umřela dřív, než to s ní mohlo špatně dopadnout. Porodila ale aspoň následníka trůnu, i když neduživého. Naproti tomu Anna Klevská a Kateřina Parrová, jediné dvě ženy, které vyšly ze svazku s Jindřichem VIII. živé, upadají do zapomnění. O Anně Klevské s obličejem poďobaným od neštovic se toho moc neví. O její existenci před sňatkem s anglickým králem vůbec nic, z pozdějšího života v ústraní jen málo. Na trůně se neudržela dlouho a aby se vyhnula cestě na popraviště, prozíravě souhlasila s rozvodem. Rovněž Kateřina Parrová se projevila jako rozumná a uvážlivá žena. Byť netoužila stát se královnou, svůj úděl odevzdaně přijala a snažila se být stárnoucímu a nemocnému Jindřichovi dobrou ošetřovatelkou. Měla velké štěstí, že král nakonec umřel, protože kat už měl sekyru nabroušenou a všichni u dvora tipovali, že její nástupkyní se stane Kate Brandonová, vévodkyně ze Suffolku. Carolly Erickson se v románu Poslední manželka Jindřicha VIII. věnuje právě této částečně opomíjené šesté ženě kontroverzního anglického krále.

Kateřina Parrová neměla moc nadějí na výhodný sňatek, přestože byla půvabná a v jejích žilách kolovala kapka královské krve. Rodina z matčiny strany totiž počítala mezi své předky Jana Gentského, syna krále Eduarda III. Katka ale nevlastnila půdu a věno měla jen skromné, proto se ženiši nepřetrhli. Její matka, která byla dvorní dámou Kateřiny Aragonské, ji přivedla v sedmi letech ke dvoru a marně se snažila najít pro ni vhodnou partii. Zlom nastal teprve tehdy, když se Kateřinin bratr Will oženil s jednou z nejbohatších dědiček v zemi Annou Bourchierovou. To už bylo Kateřině čtrnáct let, nejvyšší čas na sjednání sňatku. Rodina se rozhodla provdat ji za senilního uslintaného starce lorda Burgha.

Všechny peripetie související s Katčinými sňatky a s životem jak u dvora, tak mimo dvůr tady líčit nebudu. Byla svědkem pádu Kateřiny Aragonské, vzestupu i pádu Anny Boleynové, předčasného úmrtí Jany Seymourové, příjezdu Anny Klevské i pošetilého jednání mladičké a hloupoučké Kateřiny Howardové. Někdy sledovala události zpovzdálí, jindy zas hned z první řady, proto nijak netoužila dostat se do blízkosti krále a už vůbec ne stát se jeho ženou. Od mládí se však s Jindřichem VIII. setkávala při nejrůznějších příležitostech a těšila se jeho vrtkavé přízni, která zřídkakdy věstila něco dobrého. Později se zamilovala do králova okouzlujícího a vtipného švagra Thomase Seymoura, jehož láska jí pomáhala přežít těžké časy před královým skonem, kdy nad ní visela hrozba obvinění z kacířství a z velezrady. Kateřina Parrová byla totiž obhájkyní protestantismu, což se nelíbilo hlavně katolíkům v čele s biskupem Gardinerem. Pravým důvodem, proč se jí zbavit, však byl fakt, že neporodila králi vytouženého syna. Nezbývalo, než obratně proplouvat dvorskými intrikami a doufat, že z toho vyvázne živá a bude se konečně moci vdát z lásky.

Thomas Seymour ovšem prahnul po moci a v prvé řadě toužil dostat se co nejblíže k trůnu. Pokukoval po katolicky smýšlející princezně Marii i po dosud velmi mladé princezně Alžbětě a oženil by se prakticky s kýmkoliv, jen aby stál co nejvýše a trumfnul svého bratra Eduarda, jenž se chopil vesla po smrti Jindřicha VIII. a vládl zemi v době, kdy jeho synovec byl ještě nezletilý. Bratři Jany Seymourové spolu odjakživa sváděli mocenský boj. Thomasovi se nakonec nepodařilo ukousnout žádné větší sousto, proto se spokojil s královnou vdovou. Kateřině Parrové se tak splnil sen a stala se jeho ženou. Protože si dobře rozuměla se všemi Jindřichovými dětmi, vzala si k sobě patnáctiletou Alžbětu a poskytla jí domov. Thomas si ale nedal pokoj, Alžbětě se dvořil a vytvářel situace, které se stávaly terčem klepů. Kateřina to nejprve omlouvala a přehlížela, nakonec si však musela přiznat, že Tom je velkým zklamáním a nikdy o ni nestál z jiného důvodu než z touhy po vyšším společenském postavení. Nepomohl už ani fakt, že konečně po všech těch letech čekala dítě.

Carolly Erickson se role vypravěčky zhostila na výbornou. V knize je celá řada napínavých situací, které se možná v detailech tak zcela neshodují se skutečností, avšak čtenář nabude dojmu, že to tak docela dobře mohlo být. Kostra příběhu je samozřejmě historicky věrná a známe ji už z jiných děl, např. ze seriálu Tudorovci. Autorka román oživila svým úhlem pohledu, svou znalostí lidských povah a bezesporu i doby.

V duchu jsem zavzpomínala, co dalšího z tudorovského období jsem četla a s čím mohu svůj náhled na dění kolem Jindřicha VIII. srovnat. Je to převážně četba oddechová a má i svoje chyby, na jejím základě jsem si ale udělala ucelený obrázek nejedné historicky významné osobnosti a dala si do souvislostí mnohé události, o kterých jsme se ve škole učili tím způsobem, že jsme je mechanicky přiřazovali k letopočtům na časových přímkách.

Mohu doporučit ještě tyto knihy:

Paul Rival: Šest žen Jindřicha VIII.

Jean Plaidy: Bezdětná královna (ústřední postavou je Kateřina Aragonská), Dáma v Toweru (Anna Boleynová), Růže bez trnů (Kateřina Howardová), Šestá žena (Kateřina Parrová), Ve stínu koruny (Krvavá Marie), Královna této říše (Alžběta I.)

Hilary Mantelová: Wolf Hall (ústřední postavou je zde Thomas Cromwell)

Karl Zuchardt: Zemři, blázne (ústředními postavami jsou Jindřich VIII., Anna Boleynová a Thomas More)

Kate Emerson: z řady Tajemství dvora Tudorovců vyšly tituly Mezi dvěma královnami, Palác rozkoší, Z příkazu krále

Alison Weirová: Princezna Alžběta

Robin Maxwell: Tajný deník Anny Boleynové nebo román Panna (ústřední postavou je zde Alžběta I.)

PS.: Obrázek Kateřiny Parrové je věrnou fotografickou reprodukcí portrétu od neznámého autora a pochází z Wikimedia Commons. Dílo je volně k šíření. Adresa odkazu: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Catherine_Parr,_attributed_to_Master_John.jpg