Silvestr migrantky

Nejen vánoční svátky, ale i Silvestr jsem měla jiný. Úplně jiný. Nemám ráda hromadné oslavy, kdy je povinností radovat se a opíjet, ale že bych sama seděla v podnájmu, to se mi taky nechtělo. I vyrazila jsem do ciziny.

Když cizina, tak ta za humny. Slovensko. A co je nejblíž od našich hranic? Lázně Trenčianské Teplice.

29. prosince jsem se rozloučila s povánoční Prahou, sbalila kufr a vyrazila do neznáma.

Přestupní stanicí je Púchov, tam vlak s krásným jménem Valašský expres končil, a dál se cestovalo nejdřív chvilku osobákem a pak další chvilku busem.

A tady máme Trenčianské Teplice, vlastně jejich centrum. Pohled z hotelu Krym, jenž se stal na pět dnů mým útočištěm.

Hotel Krym v celé své socialistické nádheře. Postavený v roce 1975, pokoje útulné, leč plno velkoryse pojednaných hluchých prostor, které jsou k ničemu. Ale welnes, bazén, restaurace, kavárna a klub jsou příjemné.

Venkovní bazén je na hotelu Krym to úplně nejvíc nejlepší.

Na náměstí stojí kostel sv. Štefana krále, kam jsem první večer zašla na koncert mladých operních pěvců a ženského sboru Srňan. V kostele bylo teplo, ale jinak jsem při produkci malinko trpěla, obzvlášť pak při zpěvu sborovém. Leč nejsem v lázních jen kvůli procedurám a kultuře, ale taky musím poznat okolí. Tak šup na první výlet!

Vydala  jsem na vyhlídku Jeleň. Cesta vedla jak jinak než do kopce, bylo teplo jako na jaře, po sněhu ani památky, zato sluníčko pěkně svítilo, až jsem se pod zimní bundou zapotila. Vyhlídka stála zato, panoramata se otevřela a Trenčianské Teplice byly vidět pěkně jako na dlani.

Zpátky vedla cesta přes Jánošíkovu jeskyni. Jestli tam jezdil Jánošík na dovolenou, netuším. Protože jsme v lázních, tak je načase se vrátit a honem do bazénu. Třeba do tureckých lázní. V Trenčianských Teplicích se jmenují  Sina Pool (Hammam - Turkish Bath)

Krása... bazén už nebyl tak stylový, zato voda v něm byla horká jaksepatří. Trenčianské Teplice se honosí několika vyhlídkami, a tak jsem vylezla z bazénu a vydala se na vyhlídku Hríb.

Z vyhlídky jsem slezla dolů do města, kde je spousta hospůdek, kaváren a obchodů. No, spousta ne, ale vyberete si. Například restaurant Cafe Zuzi.

Vinárna na Silvestra večer byla prázdná, uvnitř byli jen majitelé a jejich pejsek. Ale víno měli dobré. Na náměstí hráli Beatles revival, pak byla půlnoc, ohňostroj byl dlouhý a započal rok 2020. Odjížděla jsem druhého ledna a už ve vlaku jsem se těšila na novou práci, na hledání  domova a dívala se jen dopředu. Za sebou mám náročný rok 2019, plný zvratů, a na tenhle nový rok hledím s nadějí. 

Nakonec jako obvykle selfíčko coby důkaz, že jsem skutečně byla v Trenčianských Teplicích.