Není zas tak špatný být v izolaci, jsem na to připravená

Mám to jednodušší; jsem totiž půl roku na útěku a na samotu jsem si nejen zvykla, samotu jsem před půl rokem cíleně zvolila.

Nemusím celej den nic dělat, když na to přijde. Nemusím se učit s dětmi, nemusím se bát o rodiče, nemusím do práce, nemusím se bát, že zkrachuju. Nemám si nač stěžovat, jiní jsou na tom mnohem hůř.

Společnost mi dělají virtuální sítě a televize. Tady musím narovinu přiznat, že ne filmy, ale reklamy mi narušují celkem vyrovnanou mysl. Nikdy jsem jim nevěnovala pozornost, ale teď na mě útočí a lezou mi na nervy. Napsala bych to ostřeji, ale kodex blogu…no jo, musí se dodržovat.

Roušky jsem zvládla. Ušila jsem si je vlastnoručně ručně a dvě strojové jsem dostala darem. Jednu typizovanou a druhou speciální se zajíčkama. Ta mi obzvlášť sluší, je to můj oblíbený model pro jaro 2020. Nehodlám ho nosit jen tak na nákup, ale když vyrazím na procházku, tak chci vypadat k světu. Je to rouška pro lepší příležitosti.

Když vyrážím ven, nechávám brejle doma. Rezignovala jsem. Víc se totiž bojím zpřeráženejch údů než toho, že nepoznám své bližní. Ty stejně nepoznám ani v brejlích, páč rouška nás tak nějak stmeluje a jsme jeden jako druhej. Na procházce stejně chodím rychle a procházím se v místech, kde nepotkám prakticky nikoho.

Horší je to při nezbytném nákupu. Bez brejlí to jde hůř, ovšem se zapocenejma brejlema je to úplně nanic (i zde bych volila ostřejší termín, nebýt kodexu).

Vyrazím a v duchu si sumíruju, co si potřebuju opatřit. Na papírku to nemám, stejně bych to bez brejlí nepřečetla, a se zapocenejma brejlema tuplem ne. Musím se spoléhat na paměť, a to je ten zádrhel.

Jako včera. Vyrazila jsem si koupit mrkev a jabka. Dostala jsem totiž chuť na maso s mrkví; koupím jí víc, říkala jsem si, aby mi zbyla, a nastrouhaná s jabkama bude žádoucí vitamínovou bombou.

V Lidlu bylo jen pár lidí, všichni dodržovali rozestupy, jednorázové rukavice byly taky. Nákup jsem dovalila domů, roušku odložila za poutka a šup s ní hned do vařící vody, ruce pořádně umyla, nasadila si brejle a mrkla na zakoupený tovar. Ufff… místo mrkve flaška červenýho, místo jablek nutela. Jasně že za to může absence brejlí, to dá rozum! Kdybych je měla a nebyla doba roušková, určitě bych koupila mrkvičku a jablíčka.

Otevřela jsem nutelu, zanořila do ní lžíci. Pak jsem si otevřela červený – francouzské provenience – a nalila si skleničku…

No jo…bylo mi dobře a výčitky svědomí si nechám až na zítra. To na nákup nepůjdu, protože nutela i červený mi vydrží určitě na dva dny. Pak se vydám na nákup mrkve a jablek. Otázkou ovšem zůstává, s čím přijdu domů, páč vyrazím bez brejlí….