Migrantka míní, koronavirus mění

Taky by se dalo říct –nikdy neříkej nikdy. Tak jasně; když končil rok 2019, všichni jsme vkládali do magických dvacítek roku 2020 velké naděje. A ejhle – všechno je jinak.

Můj rok 2019 byl nejen náročný, ale taky přelomový. Z vdané nešťastné holky se stala holka rozvedená a šťastná. Horší než to bylo to bejt nemůže, říkala jsem si, a hleděla vstříc roku se dvěma dvacítkama s optimismem.

Nikdo netušil, co se na nás hrne a všichni jsme teď na jedné lodi, které velí koronavirus. Jo…

Není to tak dávno, kdy jsem se tady na blogu holedbala, že spoustu věcí už nikdy nebudu potřebovat. Není to tak docela pravda. Například taková žehlička. V životě bych si nepomyslela, že právě koronavirus mě donutí ke koupi napařovací žehličky. Nechtěla jsem už nikdy patřit k majitelům tohoto nástroje, určeného k žehlení. Stačí pořádně protřepat a pečlivě pověsit, žehlení netřeba. No a vidíte. Migrantka míní, koronavirus mění. Vzhledem ke katastrofálnímu nedostatku roušek, přestože nám byl dost dlouho tvrzen opak, ba dokonce nám byl slíben rozvoz samotným oligarchou, celý národ se pustil do samovýroby, a stejně tak i já.

Ušila jsem si v ruce – šicí stroj si fakt nekoupím ani kvůli koronaviru – několik apartních roušek. Jenže…jenže pak jsem se dočetla, že zodpovědný občan, který si sám vytvoří roušku, musí taky dodržovat přísná hygienická pravidla, aby rouška měla kýžený efekt. Nejen tedy prát ve vařící vodě, ale taky – žehlit! Napařovací žehličkou! Jedině tak je zaručeno, že se mrcha koronavirus zlikviduje!

Váhala jsem jen chvíli.Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě. Nevím, jak ostatní, ale já hodlám své spoluobčany chránit proti nákaze vší silou.

Sedla jsem k počítači, nalezla napařovací žehličku, jež splňovala moje představy finanční, estetické i funkční, a objednala. Musím pochválit obchodníky. Objednala jsem, hned mi odepsali a druhý den jsem si vyzvedla žehličku za bezpečnostních opatření, na kterých jsem neshledala chybu.

Doma jsem roušku, v níž jsem byla vyzvednout žehličku, hned vyprala ve vroucí vodě s octem. Teď se holka suší a pak ji přelíznu napařovačkou. No, a když už jsem u toho, tak si vyžehlím i ty včera vypraný džíny. Přece jenom jim žehlička prospěje…

Zde vzorky mých ručně ušitých roušek. Pruhovaná je z ikeácké utěrky, bílá z povlaku na polštář. Z povlaku jsem stvořila čtyři kousky. Jsou dvojité, blbě se v nich dejchá, mlží se mi brejle, ale určitě jsou lepší než nic.Třeba se jednou dostanou do muzea;  ruční práce je ceněná v každé době.